Zahraniční server tentokrát otestoval rychlost nových paměťových karet typu SDXC a SDHC, které jsou určeny pro náročnější použití. Jaká je ta nejlepší?
Spousta nových elektronických zařízení má sice interní paměť, ve většině případů je ale dodatečně rozšiřitelná pomoc externí paměťové karty. Ta samozřejmě nemůže nabídnout takový výkon jako interní čip, ale její výhoda je především v kapacitě a také možnosti výměny, což se hodí například u videokamery s vysokým rozlišením na dovolené a podobně.
My se podíváme na test ze serveru Tomshardware, který se zaměřil pouze na oblast SD karet. V testu se vyskytly především novější, které disponují nejen velkou kapacitou, ale také vysokou rychlostí. V oblasti malých mobilních zařízení sice převládají microSD karty a formát miniSD už pomalu umírá, ale klasické SD kary si jistě najdou místo ještě u spousty elektroniky.
SD karty nové generace
Zatímco u prvních SD karet byly v prodeji pouze malé kapacity s nízkou rychlostí, dnes už lze pořídit i 64GB modely s rychlostí přesahující 60 MB/s a samotné formáty počítají už s 2 TB. Rozmezí výkonu je ale značné (přibližně od 5 MB/s), takže je vždy nutné si uvědomit, pro jaké zařízení kartu kupujeme a jaké máme nároky na zápis a čtení.
S novými SD kartami ale přichází další problém. Mnoho uživatelů totiž vlastní čtečky paměťových karet nejrůznějšího druhu, a většina jich je připojena pomocí rozhraní USB 2.0. To už je u některých karet značně omezující, reálná propustnost druhé verze USB je totiž kolem 35 MB/s, počítat lze spíše ještě méně.
Pro plné využití nové a rychlé SD karty je tak nutné pořídit i novou čtečku paměťových karet, která používá rozhraní USB 3.0, jež musí být pochopitelně přístupné i na počítači nebo notebooku. Jednou takovou je i Pretec P420, kterou měli k testování i redaktoři serveru Tomshardware.
Testy 10 karet od šesti výrobců
V konkurenčním boji proti sobě soupeřily karty celkem od šesti výrobců – Samsung, Kingston, PQI, SanDisk, Lexar a Pretec. Vzhledem k tomu, že se jednalo o různé modely s rozdílnými rychlostními kategoriemi, nelze hovořit o porovnání všech karet současně. Naopak jsou ukázány limity daných kategorií a tříd karet.
Testovány byly modely s kapacitou 8 až 64 GB, které měly rychlostní označení Class 6, Class 10, Class 16 a UHS-I, seřazeno dle výkonu od nejnižší až po nejvyšší. Asi nejdůležitějším testem je určitě sekvenční čtení a zápis, které probíhá právě na zařízeních typu fotoaparát nebo videokamera, samozřejmě i v rámci moderních tabletů.
V tomto případě dopadly nejlépe karty Kingston UltimateXX 233× (násobek základní rychlosti CD-ROM), které dosáhly rychlosti čtení kolem 62 MB/s a u zápisu pak k hranici 40 MB/s. Za nimi je o trochu pomalejší Sandisk Extreme Pro (taktéž třída UHS-I).
U propustnosti při zápisu je ale vidět, že i ty nejrychlejší karty občas klesnou na velmi nízkou rychlost, která je v grafu reprezentována jako minimální. Tento problém by ale měly řešit různé druhy cache pamětí jednotlivých zařízení, takže v reálných podmínkách by neměly představit hrozbu.
Vybírejte podle tříd a typu zařízení
Nabídka paměťových karet je rozmanitá a nejjednodušeji se dá odlišit dle rychlostních tříd, přičemž mezi nejrychlejší patří UHS-I. Tuto třídu samozřejmě reflektuje i vyšší cena těchto karet. Ten nejvyšší výkon však nemusí být důležitý pro všechna zařízení, která ve většině případů obsahují doporučení o minimálních vlastnostech karty.
Nejvýkonnější karty lze jistě využít u tabletů, kde rychlost čtení nebo zápisu odráží čas spuštění aplikace a podobně. V případě fotoaparátů nebo digitálních videokamer je však nutné splnit především minimální rychlosti zápisu a nad tento rámec je již takřka zbytečné kupovat rychlejší a dražší kartu. I přes to ale lze nakonec využít lepší vlastnosti, například při kopírování dat do počítače, tedy pokud vlastníte i stejně rychlou čtečku paměťových karet do portu USB 3.0.
