Debian je vyvíjen jako nekomerční distribuce rozsáhlou komunitou po celém světě. Za roky své existence si vydobil své pevné místo mezi uživateli, kteří ctí jeho stabilitu a odladěnost. Ve světě Linuxu je mnoho distribucí. Pojďme se v tomto článku podívat na jednu z nejstarších, udržovanou rozsáhlou a zkušenou komunitou.
Debian je vyvíjen jako nekomerční distribuce rozsáhlou komunitou po celém světě. Za roky své existence (první verze se datuje k roku 1994) si vydobil své pevné místo mezi uživateli, kteří ctí jeho stabilitu a odladěnost. Debian není jen linuxová distribuce, ale snaha nabídnout svobodný operační systém. Proto existují i Debianovské distribuce s jádrem FreeBSD, či GNU/HURD. Název Debian vznikl složením jmen Iana Murdocka, zakladatele Debianu, a jeho manželky Debry.
Debian je nejen jednou z nejstarších distribucí Linuxu, ale i jednou z nejlépe odladěných. Posloužil jako vynikající základ dalších distribucí, z nichž jsou nejviditelnější Ubuntu (včetně dalších verzí), Knoppix a donedávna SimplyMEPIS, či Linspire/Freespire. Debian není distribucí která by měla vysoké požadavky na hardware, vyhoví jí staré Pentium I, ale bude fungovat i na moderních vícejádrových počítačích. Mimo svět PC je portována na většinu alespoň trochu rozšířenějších platforem, z nichž jmenujme například Sparc, PowerPC, ARM, MIPS, …
Debian Linux existuje v několika paralelních větvích:
- Stabilní (stable) – Tato větev je prezentována jako finální, v tomto případě je to verze Debian GNU/Linux 4.0 Etch. Představuje vždy uzavření vývojového cyklu. Kritici často napadají intervaly mezi jednotlivými vydáními, v posledním případě to bylo 21 měsíců. Tato větev je oblíbená pro nasazení na serverech.
- Testovací (testing) – Větev, ve které je software sice odladěný, ale nemusí být 100% pro převedení do stabilní verze. Pro desktop je tato větev použitelná, ale pro server je to na zvážení.
- Nestabilní (unstable) – Tuto větev využívají především vývojáři a nadšenci, kteří chtějí mít nejčerstvější možný software i za cenu jeho nestability. Na server je nasazení software z této větve značně nevhodné.
- Oldstable – Staré verze stabilního software, většinou se vztahuje k minulým stabilním vydáním Debianu.
- Experimentální (experimental) – Občas jsou verze stejné, jako v nestabilní větvi, občas jsou jiné, ale vždy se jedná o software v neodladěných verzích. Pro nasazení platí totéž, co pro nestabilní větev.
- K vývojovým větvím lze připočítat i backporty (na adresách backports.org a apt-get.org), které doplňují stabilní vydání Debianu o nový software, jejž někteří vyžadují. Obecně lze napsat, že většině uživatelů by měly vyhovovat větve stabilní a testing. Použití nestabilní, nebo experimentální už obnáší smíření se s občasnými nestabilitami a možností znefunkčnit si celý systém díky chybě.
Instalace Debian GNU/Linuxu
K instalaci budete potřebovat instalační média. Stahovat můžete, patřičně k architektuře, 3 DVD média (v řadě nasazení vám bude postačovat pouze 1. DVD), 21 CD, nebo 1 miniCD, které má sice objem pouhých 100MB, ale veškerý požadovaný software bude stahován z internetu, takže budete potřebovat silné připojení. Instalační média si můžete stáhnout z některého zrcadla Debianovské distribuce, případně je objednat u některé z firem v ČR.
Debian, na rozdíl od mnoha dalších distribucí, disponuje pouze textovým instalátorem distribuce. Ani začínající uživatelé se však nemusí bát, že by ji nezvládli. Pochopitelně je možné vybrat si i grafické instalační rozhraní, ale to je, dle mého subjektivního názoru, méně intuitivní a stabilní než čistě textová instalace. Před počátkem instalace je doporučeno mít vyhrazený disk pro Debian, nebo použít nástroj pro rozdělení systémového disku, například svobodný GParted na liveCD, či jiným legálně získaným nástrojem. V připadě, že budete dělit disk se stávajícími MS Windows, nemusíte o jejich instalaci přijít, ale pouze zmenšíte jejich oddíl a volné místo ponecháte k instalaci Debianovskému nástroji, který si v něm sám rozdělí potřebné místo.
Pokud nastartujete z média, můžete zadat parametry, které Vám pomohou s problematickým hardwarem. Jedná se zejména o volby acpi a apic. Jelikož Linux není již dávno systémem pár nadšenců, neměl by být problém vyhledat podporu, případně specifika používaného hardware na internetu.
V dalším kroku zvolíte jazyk používaný při instalaci. Stejný bude použit jako výchozí pro celou instalaci. Po výběru jazyka se instalátor pokusí nastavit síťovou kartu počítače (IP adresu, bránu a DNS servery pro přístup k internetu), ale pokud selže automatické přidělení adresy z DHCP serveru, budete vyzváni k ručnímu nastavení. Dále se dostanete k rozdělení disku. Pokud chcete Debian jako jediný systém na disku, můžete jej nechat automaticky použít celý disk. V případě, že Debian nebude jiným systémem na disku, budete pracovat jen na oddíle, který jste pro Linux vyhradili. Zkušení uživatelé Linuxu mohou nastavit velikosti oddílů sami a nezkušení mohou nechat vytvoření potřebných oddílů na instalátoru. Pokud budete vytvářet oddíly ručně, je doporučeným zvykem nastavit velikost swapu, jako dvojnásobek velikosti RAM.
Chvíli počkáte na instalaci základního systému a vyberete použití počítače (desktop, server, nebo notebook). Po instalaci vás čeká nastavení rozlišení a barevné hloubky X.org serveru, adekvátně možnostem Vašeho monitoru a grafické karty. Následuje vytvoření hesla administrátora systému (uživatele root, pod kterým není doporučeno běžně pracovat) a vytvoření uživatele systému. Jako poslední se nainstaluje boot manager Grub, který je defaultně textový.
Po výše uvedených krocích následuje restart instalovaného systému - jediný, který je v procesu instalace potřebný. V článku se budeme dále zabývat pouze nasazením Debianu na desktop, protože ten je pro většinu čtenářů nejzajímavější a dá se očekávat, že lidé spravující linuxové servery jsou dostatečně technicky zdatnou minoritou uživatelů.
