Od 16. prosince 1947 plnily stránky odborného tisku zprávy o prvním funkčním tranzistoru, který v Bell Telephone Laboratories sestrojili výzkumníci John Bardeen (1908–1991), William Bradford Shockley (1910–1989) a Walter Houser Brattain (1902–1987).
Společné foto výzkumníků a jejich pracovní poznámky pořízené při vývoji tranzistoru.
Objevu prvního tranzistoru předcházela bouřlivá diskuze o jeho budoucím názvu. Nakonec byl v roce 1948 pod označením tranzistor patentován. Patent s označením US Patent #02569347 byl zveřejněn 25. září 1951 a o pět let později dostali výzkumníci společně Nobelovu cenu za fyziku. Dnes už je tranzistor nezbytnou součásti každého elektronického zařízení.
Dohady a hlasování o budoucím jméně tranzistoru, náčrtky zveřejněné v patentové přihlášce a vysvětlení principu tranzistoru.
Germanium: první, ale drahé
Vývoj tranzistoru od jeho objevení do dnešní doby byl velmi rychlý a přinesl mnoho zásadních inovací, které vedly především k miniaturizaci. Nejprve však bylo nutné objevit materiály speciálních vlastností, ze kterých by bylo možné tranzistor vyrobit.
První vzorek tranzistoru, princip prostorového uspořádání, kopie vzorku a jeho muzeální replika.
Eka-silicium. Právě takový název dal neznámému prvku, který stále na své objevení ještě čekal, tvůrce periodické tabulky, ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev a velmi přesně definoval jeho budoucí vlastnosti. Až v roce 1886 se neznámý prvek dočkal svého objevení německým chemikem Clemensem A. Winklerem, který jej pojmenoval po své vlasti „Germanium“.
Germanium
Germanium se vzácně vyskytuje jako příměs v rudách zinku a stříbra, vytváří sloučeniny v mocenství: Ge-4, Ge+2 a Ge+4, v pevném, krystalickém i amorfním skupenství se chová jako polovodič, v kapalném skupenství je kovem, obdobně jako rtuť.
Germaniové tranzistory nastartovaly novou éru, položily základy polovodičové elektrotechnice, která již nepotřebovala vysoké napětí a žhavení, jak tomu bylo u elektronek. Netrvalo dlouho a objevil se při výrobě tranzistorů nový prvek a tím byl křemík, nejednalo se již o vzácný prvek jako u Germania.
Moore viděl do budoucnosti
Jako čistý prvek se v přírodě nevyskytuje, ale ve sloučeninách je to se svými 26 až 28 %, po Kyslíku druhý nejzastoupenější prvek v zemské kůře.
Křemík
Na bázi Germania a později Křemíku a dalších prvků se vývoj ubíral rychlým tempem, tranzistory získávaly lepší vlastnosti a menší rozměry. Nastoupila tak postupná integrace, kdy bylo sdružováno více tranzistorů do jednoho čipu.
Detail tranzistoru 2N23 z roku 1954, jeho porovnání velikosti s mincí jeden cent
Jack Kilby v Texas Instruments a Robertem Noycem ve Fairchild Camera v letech 1958 až 1959 vytvořili první vícetranzistorové prvky, tzv. integrované obvody. Jack Kilby získal se svými spolupracovníky za svůj objev v roce 2000 Nobelovu cenu za fyziku.
Od roku 1960 pak následoval rychlý vývoj, který představuje zdvojnásobení počtu aktivních prvků na jednom čipu každých jeden a půl roku. Tento vývoj byl popsán jako Mooreův zákon.
Tak se tranzistory postupně vyvíjely
Zákon popisující rychlost vývoje nese jméno po Gordonu Moorovi, který je jedním ze zakladatelů společnosti Intel. U vzniku této společnosti, která je v současné době lídrem v oblasti vývoje a výroby polovodičů, byl také Andy Grove a Robert Noyce
Zakladatelé Intelu: Andy Grove, Robert Noyce a Gordon Moore • Vývoj a výroba integrovaných čipů v roce 1970
Menší a rychlejší tranzistory umožňují výkonnější běh zařízení při nižší nárocích na energii. Intel dnes tranzistory vyrábí 10nm technologií a nejnovější procesory obsahují na jednom jediném milimetru čtverečním 100 milionů tranzistorů.
Opět srovnání s mincí - vedle ní však leží několik miliard tranzistorů vyrobených 45nm technologií. I ta už je dnes zastaralá.
