Část studie věnovaná výsledkům srovnání vzdělanosti dětí ve 43 zemích vyvolala na internetu bouřlivé reakce. Děti, které mají přístup k počítači totiž mají vykazovat horší výsledky. Jde ale spíše o špatnou interpretaci, které se rádi chytili aktivisté, kteří se snaží ochránit děti před jakýmkoliv, byť neexistujícím zlem.
Vliv počítačů na děti je vděčným tématem analytiků, učitelů i rodičů všude na světě. Díky společenské objednávce vzniká řada studií, které se zabývají vlivem počítačů, a zejména her na dětskou psychiku.
PISA jako mezinárodní hodnocení schopností studentů
Poslední vlnu úvah o škodlivosti počítačů pro děti a jejich výkon ve škole nechtěně spustili Thomas Fuchs a Ludger Woessmann, kteří vypracovali studii What Accounts for International Differences in Student Performance? A Re-Examination Using PISA Data. V samotném názvu budete marně hledat vztah dětí a počítačů. Jde o studii, jež z kvalitativního hlediska zkoumá data získaná ve srovnávacím testu PISA, který hodnotí úroveň vzdělání dětí v různých zemích světa.
Test PISA (Programme for International Student Assessment) probíhá ve třech fázích. První sběr dat proběhl v roce 2000 ve 43 zemích, roku 2003 ve 41 zemích a 2006 se chystá třetí test, který by měl zahrnout patnáctileté školáky z 58 států, mezi kterými nechybí ani Česká republika a Slovenská republika. Grantem projektu je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), o českou část se stará Ústav pro informace ve vzdělávání, který projektu věnuje pozornost na svém webu.
Rozdíly mezi zeměmi nezpůsobují počítače
V rámci své studie se oba vědci snaží odhalit zákonitosti, které zapříčinily rozdíly mezi výsledky žáků v jednotlivých zemích. Mezi vlivy, které se na výsledcích projevily, mohl také patřit přístup k počítači a internetu. Vliv dostupnosti počítače doma se podle zprávy skutečně mohl projevit na studijních výsledcích. Negativní projev vlastnictví “pécéčka” ale nespočíval v tom, že by počítače dětem škodily, ale spíše jde o to, že kvůli počítači mohou děti zanedbávat domácí přípravu.
Dostupný citát ze studie hovoří o tom, že část studentů s přístupem k počítači z toho ve škole těží: "Používání e-mailu, přístup na webové stránky a výukový software mají něco do sebe, doma i ve škole. Výsledky vzdělávání ale závisejí více na tom, co s počítačem děláte, ne na jeho pouhé dostupnosti."
"Pouhá dostupnost počítačů neznamená automaticky lepší výkony ve škole, alespoň do určité úrovně používání. Studenti, kteří používají počítač málo, nebo naopak ti, kteří u něj tráví hodně času, nezískali oproti svým spolužákům bez počítače žádnou měřitelnou výhodu. U dětí, které na počítači tráví přiměřenou dobu, se zdá, že jim práce na počítači pomáhá k lepším školním výsledkům."
Studie zároveň připouští, že přítomnost domácího počítače může mít na vzdělávání dítěte i negativní dopad, protože může rozptylovat od učení nebo protože výukové materiály pro osobní počítače nemusejí být efektivní.
Počítač nebo brak?
Studie Thomase Fuchse a Ludgera Woessmanna tak nakonec žádná skandální odhalení neobsahuje. V podstatě potvrzuje to, co si dokáže odvodit každý. Stejně jako knihy nebo televize je počítač jen nástroj, který sám o sobě nedělá vůbec nic. Záleží na uživatelích a v tomto případě hlavně na rodičích, čím počítač naplní, jaké aplikace dítěti poskytnou, jak se mu budou věnovat a jaký režim pro používání osobního počítače zvolí.
Lidé, kterým se počítače v blízkosti dětí nelíbí, operují jiným zjištěním zmíněné studie, podle kterého mají lepší výsledky žáci, kteří mají doma v knihovně více než pět set knih. Dostupnost knížek podporuje schopnost dětí číst a zpracovávat informace, ale ani toto tvrzení nelze úplně zobecňovat. Předpokládá totiž, že v knihovně bude určitý podíl krásné literatury, slovníků nebo encyklopedií, které děti dokáží využít. Pokud by měli rodiče v policích pět set svazků braku, počínaje svázaným Leem a konče mizernými překlady Daniely Steelové, kladný vliv na vzdělávání bychom hledali jen s obtížemi.
Vše je na rodičích
Samozřejmě to může znít jako klišé, ale počítače jsou skutečně jen nástroje. Stejně jako rodiče vybírají pro děti knížky, ve kterých se učí číst, sledovat příběh a nakonec rozeznávat životní hodnoty, měli by vybírat i to, co dítěti nabídnou na počítači. Nejde ani tak o cenzuru webových stránek formou striktních zákazů, ale spíše o vysvětlení toho, co kde mohou děti najít, doporučení "vhodných" stránek, které mohou dítě oslovit, a v neposlední řadě také o výběr vhodných her. Své tipy na zajímavé dětské weby, výukový software nebo hry můžete nabídnout v diskusi pod článkem.
