Plány ČR v oblasti e-governmentu jsou ambiciózní, ale realita podle průzkumů nedosahuje ani průměru zemí, přistupujících k EU. Jaké vůbec jsou naše priority a vize, co již je k dispozici a jak vychází konkrétní srovnání ČR s ostatními zeměmi? O jaké agendy mají lidé zájem více, a o jaké méně?
Ačkoli to tak mnohdy nevypadá, stát je zde od toho, aby poskytoval svým občanům konkrétní služby. Tradičně tak činí "kamennou", či spíše "papírovou" formou, a nutí občany přizpůsobovat se tomu, co je nejvýhodnější pro něj a jeho úřednický aparát - vypisováním úředních hodin počínaje, přes nutnost dostavit se "na úřad", až po nejrůznější formy "popotahování" občana. Koncept tzv. e-governmentu, usilující o efektivnější fungování státní správy, zahrnuje i možnost opačného přístupu: toho, aby si občan či firma vyřizovali jednotlivé agendy tehdy, kdy se to hodí jim, on-line způsobem a tedy na dálku, z pohodlí svého domova či přímo ze své kanceláře, rychleji a efektivněji, s nižšími náklady na obou stranách.
Aby to bylo možné možné, a aby to mělo smysl, musí i sám stát změnit způsob svého vlastního fungování. Musí své vlastní agendy převést do elektronické formy, a také je musí vzájemně propojit a provázat. To je možná ze všeho nejtěžší, jelikož různé agendy bývají v kompetenci různých orgánů státní správy. Však také to, co v této oblasti v ČR chybí asi nejvíce, je zákon který by řešil právě takovéto vzájemné provázání jednotlivých agend. Původně se o něm mluvilo jako o "zákonu o registrech", dnes se již o něm hovoří jako o "zákonu o výměně informací ve veřejné správě". Zatím ale na světě není, a teprve se na něm pracuje (na Ministerstvu informatiky).
Dnes je tedy celý e-government stále spíše určitou vizí, která se naplňuje postupně, prostřednictvím dílčích kroků. Tyto dílčí kroky se přitom týkají jak samotného fungování státu uvnitř sebe sama, tak i jeho fungování směrem "navenek", k občanům i k nejrůznějším subjektům. Ostatně, ne nadarmo se pro takovéto působení směrem "navenek" začaly používat dvě výmluvné zkratky: G2C (od: Government to Citizen) pro komunikaci s občanem, a G2B (od: Government to Business) pro komunikaci s podnikatelskými subjekty (a obecně asi i s dalšími druhy subjektů).
Pojďme se nyní podívat na to, jak konkrétně vypadá vize e-governmentu a jeho služeb v oblasti G2C a G2B v ČR, a pak na to, zda občané a firmy vůbec mají o takovouto vizi zájem.
Jaká je naše vize?
Když před více jak rokem a půl vznikla nová vláda, novopečený ministr informatiky Vladimír Mlynář přišel s následující vizí:
do konce čtyřletého volebního období umožnit dálkový přístup až ke 20 procentům agend veřejné správy, a dosáhnout alespoň 50 procentní informační gramotnosti obyvatel.
S postupem času tato vize dále "uzrála", a byla zakotvena v koncepčním materiálu vlády s názvem "Státní informační a komunikační politika" (byť, striktně vzato, jde stále ještě jen o návrh připravený Ministerstvem informatiky, který musí vláda teprve projednat a přijmout). V aktuální verzi zmíněného dokumentu je celá vize zakotvena následovně: nejprve je deklarována snaha umožnit on-line přístup k co největšímu počtu agend ..
Vláda hodlá usilovat o to, aby byl u co nejvíce agend veřejné správy umožněn přístup on-line způsobem, a hodlá motivovat občany k tomu, aby jej co nejvíce používali.
a následně je ve vládní koncepci explicitně vyjmenováno určité "povinné minimum", které má být realizováno nejpozději do konce roku 2005.
Pro oblast G2C jde o:
- služby portálového typu poskytující pomoc veřejnosti při řešení životních situací,
- možnost podání daňového přiznání z příjmů fyzických osob,
- žádost o vystavení osobních dokladů (občanský průkaz, cestovní doklad aj.),
- možnost oznámení změny adresy on-line a na jednom místě,
- žádosti o sociální dávky,
- služby související s veřejným zdravotnictvím,
Z těchto služeb jsou v současné době již k dispozici sociální dávky (MPSV přijímá žádosti opatřené zaručeným elektronickým podpisem), a dále "portálové služby", řešící část životních situací (na portále veřejné správy), byť jen v podobě jednosměrné informační služby.
Na dalších službách transakčního charakteru se teprve pracuje, s tím že například daňové přiznání fyzických osob se zdá být ještě vzdálené - počátkem ledna se o něm ministr Mlynář zmínil v tom smyslu, že největší komplikací jsou zde povinné přílohy. Pro možnosti požádat o vystavení osobních dokladů již vláda schválila pozměňovací návrh MI ČR k novele zákona o občanských průkazech, tak aby on-line žádosti vůbec připadaly v úvahu (očekávaný horizont je začátek roku 2006).
Nad rámec toho, co požaduje Státní informační a komunikační politika pro oblast G2C, již dnes existuje také možnost on-line podání k ombudsmanovi.
Pro oblast G2B jsou ve Státní informační a komunikační politice požadovány (do konce roku 2005) tyto služby, resp. agendy:
- vyřizování sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců,
- podávání daňového přiznání z příjmů právnických osob,
- podávání přiznání k dani z přidané hodnoty a spotřební dani,
- zjednodušení vyplňování a podávání statistických výkazů on-line,
- pokračovat v zavádění celních deklarací v oblasti elektronického celního řízení.
Hotova, a skutečně využívána (statistiky viz např. zde) je možnost podávat přiznání k DPH právnických osob. Na portále veřejné správy je k dispozici (zatím jen v testovacím provozu) i agenda podávání měsíčních výkazů zaměstnanců České správě sociálního zabezpečení (určená pro malé organizace). Pokud jde o možnost daňového přiznání právnických osob (k dani z příjmu), tato byla před časem avizována někdy na přelom prvního a druhého kvartálu letošního roku, což není až tak daleko.
Nad rámec požadavků Státní informační a komunikační politiky pak již dnes funguje také přiznání k dani z nemovitostí, k dani silniční, oznámení o nezdaněných vyplacených částkách fyzickým osobám, a možnost podání obecné písemnosti (dostupnost viz zde).
