Vyhledávač Seznam je často tou první stránkou, na kterou zabrousí začátečník českého Internetu. Něco, jako když zapnete televizi. Nejen proto, že je největší, ale i proto, že jeho minoritní část nedávno koupil zahraniční investor, povídáme si se zakladatelem Seznamu Ivo Lukačovičem.
Pavel Pospíšil: Vyhledávač Seznam je často tou první stránkou, na kterou zabrousí začátečník českého Internetu. Něco, jako když zapnete televizi. Nejen proto, že je největší, ale i proto, že jeho minoritní část nedávno koupil zahraniční investor, povídáme si se zakladatelem Seznamu Ivo Lukačovičem.
Pavel Pospíšil: Jaké byly první nápady na jméno vyhledávače?
Ivo Lukačovič: Hurá. A pak jsem přišel na Seznam, to byla druhá varianta. Nenapadlo to mě, ale jakéhosi člověka v jedné e-mailové konferenci.
PP: Jak dlouho jsi vydržel dělat Seznam sám?
IL: Že to nebude one man show, jsem zjistil asi po půl roce. One man show jsou ti nejefektivnější podnikatelé. Vše mají ve firmě stoprocentně pod kontrolou, vše rozhodnou sami, nemusí s nikým komunikovat … Pak ale zjistí, že nemají čas na obchod, tak že přijmou někoho na obchod, pak na techniku atd. Potom zjistí, že ani to nestačí a musí přijímat další lidi a budovat firemní strukturu. Záleží na podnikateli, jestli to udělá podle nějaké knížky, zda si najme poradce, nebo jestli to udělá tak, jak si myslí, že to bude nejlepší.
PP: Ty aplikuješ jaký styl řízení? Chaos?
IL: Člověk by se měl na všechny poučky vykašlat a udělat styl řízení, který sedne do potřeb firmy. Aby byla trošku inovativní, musí se vždycky nacházet v menším chaosu. V jedné manažerské knížce se říká „On the Edge of Chaos“, na hraně chaosu. Ne chaos, ale komunikační ruch, cvrkot. Přečetl jsem všechny možné manažerské knížky, ale nejdůležitější je rozum a intuice. Kvůli přehledu dělám byznys plán, ale v denním běhu věcí je pak všechno jinak. Hodně v tom má prsty intuice. Tři z deseti takových intuitivních rozhodnutí jsou špatná, ale sedmdesátiprocentní podíl dobrých rozhodnutí je dobrý. My inovativní jsme, i když se to navenek nezdá. Firma roste a teď ji zrovna budujeme uvnitř. Před rokem jsme byli tři, teď je nás patnáct, myslím, že se zastavíme na pětadvaceti lidech.
PP: Pamatuješ si ještě, kdo si k tobě zadal první placený inzerát, žádný barter?
IL: Mám dojem, že to byl můj bývalý zaměstnavatel, firma Infima, a opravdu si tehdy zaplatili reklamu na tom nejdražším místě. To jsem byl ještě student, a netušil jsem, že pro firmu čtyři tisíce do měsíce za reklamu nejsou žádné peníze. Tehdy tolik stála reklama na titulní stránce, na ostatních tisíc měsíčně. Teď už se platí za shlédnutí.
PP: Kdy jsi přišel na to, že Seznam začal vydělávat?
IL: Já na to nepřišel, udělal jsem to tak. I když Seznam běžel, vydělávalo mi vyrábění webových stránek a aplikací. Ale kvůli tomu jsem neměl čas na rozvoj internetového portálu, takže jsem musel nějak zařídit, aby Seznam začal vydělávat. Musel jsem reklamu protlačit tak, aby nesla peníze. To bylo někdy v roce 1997. Uběhal jsem klienty. Jakmile jsem dostal reklamky a mediálky, šlo to samo.
PP: Nechci tě tahat za slovo. Někdy před dvěma lety jsi prohlásil, že nikdy neoslovíš mediální agenturu a že mediální agentury nikdy nepůjdou do Internetu.
IL: Jsou země, kde je velmi vyspělý Internet a kde se stále musí chodit přímo za klientem, protože Internet mediálky ignorují. Myslím třeba Německo nebo i Ameriku. U nás platí, že reklamní kampaň na Internetu se stala součástí mediálního mixu. Něco z inzerce jde tiskem, něco v televizi a něco je i na Internetu. V Americe dělají bezvadné bannery, bezvadné reklamní stránky, ale velké firmy do Internetu nejdou.
PP: Proč jsou u nás klienti tak poučení?
IL: Je to zásluhou nás, kteří jsme reklamní a mediální agentury objížděli, pak několika redaktorů ve Strategii a vůbec díky propagaci celé věci. Naštěstí u nás agentur není tak moc a obejít je všechny není tak těžké. Myslím si, že jakýkoliv článek, ve kterém je napsáno slovo „Internet“, pomáhá. I kdyby to byl článek o pornografii. Možná, že články o pornografii pomáhají nejvíc. (smích)
PP: Kdy i tvoji známí začali věřit tomu, že jsi seriózní podnikatel?
IL: Když jsem jim to říkal já, nevěřili mi. Teprve až když to začali číst v různých časopisech, začali mi věřit. Je zvláštní, jak jsou lidé médii zmanipulovaní. Moje francouzštinářka mi povídá: „Viděla jsem tě v Zavináči.“ Já televizi nesleduju, tak najednou nevím, co jí mám na to říct.
PP: Čekáš pozvání do Studia 6?
IL: Mám dojem, že jsem v nějaké ranní show byl, ale nebylo to ani na Nově, ale na ČT 2.
PP: Aha, já taky televizi nesleduju. Když z tebe tedy média včetně toho našeho dělají úspěšného byznysmena, prozraď, co považuješ za svůj neúspěch.
IL: Že jsem nedokázal naslouchat slovům některých zaměstnanců. Ti mi říkali: „Ivo, udělej free mail.“
PP: Pokračuj …
IL: To je asi tak všechno. Přišli jiní, kteří byli v tomto první. Pointa ale není v tom, že teď nemáme největší free mail. Pointa je v tom, že teď dobře vím, jak je dobré naslouchat.
PP: Nelitoval jsi pak zpětně, když jsi nakonec e-mailovou službu zdarma zavedl? I vzhledem k nedávným problémům, které zažíval každý, kdo chtěl posílat maily přes E-mail Seznam.
IL: On totiž nebyl škálovatelný, a tím to skončilo. I když máš ten nejlepší procesor a nejlepší server, už ho nerozšíříš. Teď půl roku pracuje několik programátorů na tom, aby napsali škálovatelný e-mail.
Křemíkové údolí střední Evropy
PP: Jak jsi přesvědčil zrovna tohoto investora, aby do Seznamu vstoupil?
IL: On přesvědčil mě. Já ho nepřesvědčoval. Podíval se na audit návštěvnosti a byl rozhodnut. V Evropě je trh strašně diverzifikovaný, je tam AOL, Yahoo!, pak jsou tam velcí telekomunikační operátoři. Každý si vezme trochu a výsledkem je, že není nikdo, kdo kraluje trhu. Pozice Seznamu v České republice je do jisté míry výjimečná.
PP: A čím přesvědčil on tebe?
IL: Byl to investor, který měl naprosto stejnou strategii jako my. Lidé ve firmě Spray jsou navíc stejné krve jako my v Seznamu. To rozhodlo asi nejvíc.
PP: Je pro tebe Česko, co se rozvinutosti Intertnetu týče, úrodným údolím?
IL: Českou republiku skutečně považuji za Křemíkové údolí střední Evropy. I v Rakousku jsou na tom hůř než my a v Polsku měli první placený banner na Internetu loni. Co do penetrace Internetu, aplikací, stránek i inzerentů, kteří na něm utrácí svoje peníze, je na tom Česká republika poměrně dobře. I co se týče elektronické komerce.
PP: Nezkoušel jsi někdy předtím se Seznamem expandovat ven?
IL: O to jsem se pokoušel vždycky, snažil jsem se o Rakousko, o Polsko. Ale neměl jsem dobré manažery, kteří by mi to nějakým způsobem udržovali, a taky jsem na to neměl finance. Snaha byla.
PP: Jak se Seznam změní, poté, co přišel investor?
IL: To je součástí naší strategie, kterou nechci odkrývat. Změní se, a změní se k lepšímu.
PP: Co ti investice skutečně přinesla? Skutečně hotovost?
IL: Investice má víc významů. Sdílení know-how a technologií, možnost jít se podívat do portálových firem ve Španělsku, ve Švédsku, to se za peníze koupit nedá.
PP: Má šanci někdo další z českého Internetu?
IL: Jestli bude na Internetu někdo schopný a bude mít „zaděláno“, tak jsem přesvědčen, že do toho půjde s námi.
Něco získáš, něco ztratíš
PP: Před dvěma lety jsi říkal, že chceš dostudovat školu, tuším, že jsi snad někde na titulní stránce Seznamu děkoval spolužákům, kteří ti půjčili jakási skripta. To už teď neplatí; kdys definitivně věděl, že se školou praštíš?
IL: Studoval jsem ČVUT, fakultu elektro. Úplně přesně si to nepamatuji, kdy jsem se rozhodnul, že se školou končím. Vím, že to bylo ve čtvrtém ročníku, který jsem studoval asi dva roky. Po dvou letech jsem zjistil, že se učíme příliš konkrétní věci, které si člověk může zjistit, když si přečte nějaký manuál. V prvním a ve druhém ročníku mě škola strašně bavila: matematika, fyzika, chemie – obecné věci. Když se učíš fyziku od základu, přibereš k tomu znalosti chemie, víš něco z geologie, tak začneš chápat interakce, které tady jsou …
PP: Jak se změnil tvůj soukromý život potom, co jsi začal podnikat, a potom, co ses stal veřejnou osobou?
IL: Zpočátku jsem vůbec neměl čas na soukromý život. Pak jsem začal mít čas, ale zjistil jsem, že se mi z něho vytratila spousta věcí. Kamarádi, koníčky, fyzická kondice – tyhle věci jsem ztratil a těžko jsem je získával zpátky. Média staví člověka do určité pózy. Není moc příjemné, když jdeš jenom tak s kamarády na pivo, ale najednou jsi mezi nimi vzácný host a každý se chce s tebou bavit, nejlíp o Seznamu. Jsem spíš introvert, který rád lidi pozoruje.
PP: Snažíš se něco dělat třeba s tou kondicí?
IL: Spíš aby se neřeklo, lezu na stěně a občas běhám. Téměř každý víkend včetně zimy trávím v lese a spím pod širákem. Hlavně na Brdech a na Kokořínsku. Jezdím bez stanu, v zimě si někdy postavím iglú.
PP: Kdysi jsi cestoval do Tibetu a potom založil Seznam. Vrátíš se tam ještě někdy?
IL: Ne. Viděl jsem fotku Lhasy, na které bylo vidět, jak Číňané vybourali starou Lhasu. Kde byla stará čtvrť, něco jako naše Malá Strana, tam je teď veliké čínské náměstí. Raději to nechci vidět zblízka.
PP: Kam se tedy chystáš?
IL: Nevím. Když mi onehdy kamarád zavolal, že jedeme na Novou Guineu, tak jsem jel na Novou Guineu.
PP: Napíšeš nějakou knížku o podnikání na Internetu?
IL: Spíš bych chtěl napsat o lidských aspektech toho, když jde člověk nahoru. Všechno je to přímá úměra. Na jedné straně něco získáš, na druhé něco ztratíš.
PP: Před dvěma, třemi lety, když Internet začínal, se povídalo, že bude jako druhá televize…
IL: Tím se myslelo spíš než to, že nahradí televizi, že půjde o médium s významem televize. Internet totiž od základů změní velmi mnoho věcí. Například státní zřízení. Podle mě vznikne to, čemu říkám hyperdemokracie. Současné řešení zastupitelské demokracie není proto, že by bylo dobré, ale proto, že nebyla technologie na to, jak udělat lepší řešení. Když mě budou zajímat auta, nastavím si na své osobní stránce, aby mi chodila hlasování o zákonech, které se jich týkají, a budu o nich hlasovat. Anebo nastavím, že můj hlas v tomto konkrétním případě využívá člověk, který je mi sympatický.
PP: Ale tak jako tak bude fungovat politický marketing, jenom bude ještě o něco očividnější, ne?
IL: Nebudou žádná volební období, vše bude živější, na první pohled bude větší chaos, ale skutečně vše bude fungovat líp. Když máš klasickou organizaci, je centrálně řízená. Nahoře je někdo strašně chytrý – nebo měl by být –, pod ním jsou míň chytřejší a dole jsou úplní blbci. Když máš síť, která má větší počet bodů, jež mají své pravomoci, je chytřejší než tradiční struktura. Když odpojíš nějaký bod ze sítě, celek může fungovat dál. Rozhodnutí se dostanou do těch rukou, kam patří. Když se v hyperdemokracii bude hlasovat o tom, zda mi před oknem postaví panelák, budu hlasovat sám a nenechám to mému zástupci.
PP: Myslíš si, že opravdu není potřeba žádná autorita?
IL: Je potřeba exekutiva, která má mandát něco vyjednávat. Ale tyhle exekutivce můžu jmenovat, a zase to bude přímou volbou.
PP: A jak bude vypadat obsah Internetu? Bude potřeba něco jako vyhledávač?
IL: Bude potřeba vyhledávač. Stále chytřejší a větší.