Už je to nějaký čas, co jsem opustil Chrome a přešel na Operu. Ano, na tu Operu, jejíž globální tržní podíl je i po letech ve srovnání s Chromem a Firefoxem naprosto zanedbatelný (1, 2, 3). Ano, na tu Operu, která je dodnes symbolem prohlížeče pro pár nerdů ze střední, severní a východní Evropy.
Chrome + několik specialit = Opera
Jak těžký to byl přechod? Tady veškeré drama končí, byl totiž vlastně jen kosmetický. Opera se přeci před několika lety zbavila svého vlastního jádra a nadále používá stejný motor jako Chrome.
- Aktuální stabilní verze Chromu je 64.0.3282.186.
- Aktuální Opera používá jako motor Chromium ve verzi – chvíle překvapení – 64.0.3282.168!
Oba prohlížeče jsou tedy ve své podstatě stejné a měly by také všechny korektně napsané stránky vykreslovat naprosto totožným způsobem. Stejně tak by měly dosahovat podobné rychlosti, což potvrzují i benchmarky.
Opera se oproti Chromu v testech výkonu a podpory HTML5 nijak neliší
Nechal jsem schválně oba prohlížeče, aby se pořádně zapotily v javascriptových testech Kraken (Mozilla), Octane (Google) a Spedometer, abych se dozvěděl, že výsledky jsou v podstatě stejné a liší se jen v šumu. Takže ano, v nitru je Opera stejná jako Chrome a naopak.
Co skutečně dělá prohlížeč prohlížečem?
Fajn, nabízí se tedy otázka, proč jsem vlastně Chrome opustil, když jsem získal to samé jen v odlišných barvičkách? A skutečně, Operu dnes od Chromu odlišuje pouze její karoserie. A to vlastně není vůbec málo – je to právě toto viditelné prostředí prohlížeče, se kterým pracujeme od rána do večera. To, co dělá z prohlížeče X přesně ten program, který chceme.
Jak ten přechod tedy vypadal v praxi? Pojďme se na to podívat.
Protože mají oba prohlížeče stejné nitro, přechod je na první pohled velmi snadný už po prvním spuštění Opery. Ta si totiž načte váš profil z Chromu, a tak před sebou máte prohlížeč, který sice vypadá jinak, ale v liště záložek svítí stejné ikonky jako v Chromu, při vyplňování formulářů naskakují stejné hodnoty a Opera z Chromu vytáhne také uložená hesla.
1. specialita: VPN
Zbytek dne jsem už strávil v Opeře a začal automaticky využívat jejích vestavěných specialit, které z ní dělají takový Chrome na steroidech. Patří sem zejména integrované VPN.
Stejně jako v každé zodpovědné velké firmě se stovkami zaměstnanců i v našem případě jsou v podnikové síti mnohé weby zakázané – IT oddělení nasadilo obranu FortiGuard Web Filtering. Když jsem tedy potřeboval z pracovních důvodů navštívit třeba web coinhive.com, který je na mnoha černých listinách kvůli tomu, že nabízí hojně zneužívanou těžbu kryptoměny Monero pomocí Javascriptu, zobrazilo se jen hlášení, že FortiGuard zablokoval přístup na stránky z počítače „CIZEK.“
Integrovaný VPN klient lze využít všelijak. Může vám dát americkou IP adresu a obejdete geoblocking. Můžete jej použít pro anonymizaci. A nakonec poslouží i v těchto případech, kdy potřebujete obejít třeba podnikový firewall, blacklist MF ČR aj.
Fajn, v Chromu bych asi skončil, nicméně v Opeře jen klepnu v adresním řádku na tlačítko „VPN,“ pak ještě jednou a veškerá komunikace prohlížeče nyní teče skrze servery Opery, a to buď v Evropě, Severní Americe nebo v Asii.
Klepnu na F5 a stránka CoinHive se okamžitě a korektně načte, VPN servery totiž mají zároveň docela slušnou konektivitu. Není divu, protože používají stejnou výkonnou infrastrukturu jako funkce optimalizace načítání stránek v Opera Mini. Navenek se nyní jevím jako americký surfař s americkou IP adresou. Stačily dva kliky!
2. specialita: Postranní proužek (nejen) s Messengerem
Druhá specialita Opery, na kterou jsem si zvykl velmi rychle, je postranní černý proužek. Sice zabírá pár pixelů (lze jej skrýt), to mě ale na dnešních širokoúhlých monitorech netrápí. V proužku mám rychlý přístup k oblíbeným stránkám, historii, správě doplňků a sestavu vkusných monochromatických ikonek si mohu dodatečně upravit a odstranit ty, které se mi nehodí.
Postranní panel s otevřenou roletou FB Messengeru a ve fixním režimu, kdy je roleta pevně připnutá a zabírá libovolnou šířku prohlížeče.
Jako hlavní IM komunikátor používám (vedle Google Hangouts) Facebook Messenger. A ten tu je také! Společně s WhatsApp a Telegramem. Když na něj klepnu, proužek se rozšíří do panelu a v něm se načte webová podoba komunikátoru. Stejně tak když mi někdo pošle zprávu, u drobné ikonky se zobrazí notifikace.
3. specialita: Úsporný režim a blokátor (nejen reklam)
Nedílnou součástí Opery v několika posledních verzích je nakonec ještě úsporný režim. Když tedy odpojím notebook od elektrické sítě, v pravém horním rohu se zobrazí ikonka baterie s odhadem času, jak dlouho asi budu moci ještě surfovat.
Opera v tomto režimu sníží svůj vlastní výkon, a jelikož sám dělám v prohlížeči dobrých 75 % veškeré činnosti na počítači, dokáže optimalizovat spotřebu lépe než samotný systém. Ostatně, nebudu okolo toho chodit po špičkách – ano, nedílnou součástí této úspory je i možnost aktivace blokátoru reklam.
Když odpojíte napájení, zobrazí se kontrolka úsporného režimu, který můžete ještě zesílit aktivací blokace náročnějších reklam
Opera se sice dušuje, že nechce webům ničit obchodní model, a tak ve výchozím stavu zdaleka nezablokuje každou reklamu, ale údajně jen tu, která příliš zatěžuje procesor, nicméně nechybí výběr z několika rozsáhlých reklamních blacklistů a možnost přidání na seznam libovolné domény/adresy, ze které se poté nenačte jediný kus kódu.
Upřímně, reklamu blokuji jen sporadicky – typicky na cestách, kdy vím, že budu muset co nejdéle vydržet na baterii. Doma to nemám zapotřebí, laptopy bez Core i5 a internetové linky pomalejší než 100 Mb/s mi totiž do bytu nesmí.
1. překážka (kterou jsem ale vyřešil): Doplňky z Chrome Web Storu
Fajn. Nadšené vau mi vydrželo celý první den, než jsem si ovšem vzpomněl, že jsem vlastně v Chromu používal i několik klíčových doplňků. Třeba oficiální Google Translate, díky kterému na stránce označím libovolný úryvek textu nebo třeba jen slovo a v bublině se rovnou ukáže překlad do češtiny.
Katalog doplňků pro Operu jich nabízí dost, ale ne ty moje z chrome Web Storu
Zabrouzdal jsem tedy do katalogu doplňků pro Operu, abych se následně zhrozil. Ano, jsou tam. Není jich tam úplně nejméně, ale není tam ani jeden z těch, které jsem dlouhé roky používal v Chromu. Namísto jednoduchého, a přitom mocného, překladače jsem objevil jen pár tragikomických náhrad a začal se pomalu smiřovat s tím, že můj plán vydržet na Opeře alespoň týden skončí hned první den.
Ale počkat. Pokud je v nitru Opery naprosto standardní open-source Chromium, respektive Chrome, nemohl bych doplňky instalovat rovnou z oficiálního Chrome Web Storu? Mohl! Ale nejprve ho musím obalamutit, aby uvěřil, že mám opravdu Chrome a nikoliv Operu.
S doplňkem Install Chrome Extensions mohu do Opery instalovat rozšíření z Chrome Web Storu, jako by se jednalo o běžný Chrome. Takto jsem doinstaloval Google Translate.
Slouží k tomu drobný doplněk s přímočarým názvem Install Chrome Extensions. Když teď v Opeře navštívím Chrome Web Store, mohu už bez problému klepnout na tlačítko k instalaci libovolného rozšíření.
Tímto způsobem jsem do Opery dostal všechny běžné doplňky. Proč jsem zdůraznil to slovíčko běžné? Protože problém bude s aplikacemi na plochu – třeba zrovna s Hangouts. Chrome přeci stále běží na pozadí a stejně tak nainstalovaný Hangouts, i když zavřete všechna okna prohlížeče.
A takto bude v Opeře vypadat doinstalovaný Hangouts, který v Chromu přeci jen vypadá a funguje skoro jako nativní desktopová aplikace.
Když ale zavřete všechna okna Opery, ta prostě skončí a s ní i nainstalovaný Hangouts. Opera ke všemu nepodporuje aplikace na plochu jako takové, takže se Hangouts zobrazí v sic samostatném a lehce ořezaném, ale stále v normálním okně s adresním řádkem. Mně to ale nevadí, zvykl jsem si.
2. překážka: Synchronizace není tak úplná jako v Chromu
Doplňky jsem tedy z pomyslných 90 % dostal do podoby 1:1 jako v Chromu, nedílnou součástí moderních prohlížečů je nicméně ještě synchronizace. Pokud máte jen jeden počítač, možná by vás to tak netrápilo (i když synchronizace zároveň plní funkci zálohy třeba v případě instalace nového systému, havárie atp.), nicméně já jich mám hned několik!
Jeden laptop mám v práci, další dva doma a do toho všeho si ještě hraji s vypůjčeným Surface Laptopem od Microsoftu. Synchronizace, a to pokud možno co nejširší, je tedy pro mě naprosto bezpodmínečná. Chci, aby prohlížeč na počítači A vypadal úplně stejně jako na počítači B, C a D.
Chrome synchronizuje prakticky vše, co se dá
Nejde mi tedy jen o synchronizaci záložek, ale o synchronizaci naprosto všeho: nastavení, cookies, vyplněných formulářů, uložených hesel a nainstalovaných doplňků. Chrome toto umí naprosto skvěle, takže když se na čistém systému přihlásím ke svému účtu, do minuty mám před sebou svůj starý dobrý prohlížeč se vším všudy.
No a tady… Tady mě Opera trošku zklamala. I ona samozřejmě synchronizuje záložky, naposledy načtené stránky na všech spárovaných počítačích, hesla, historii, nastavení, ale ne v takové šíři jako Chrome. Chybí synchronizace doplňků, mnohem více mě však trápí absence synchronizace hesel s Operou na mobilu. Žádné externí správce hesel nepoužívám – vždy mi stačilo prosté ukládání v prohlížeči, takže po letech ani netuším, jaká hesla k jakým službám vlastně mám. Ví to za mě Chrome (a nyní desktopová Opera) a mně to stačí.
Synchronizace v desktopové Opeře
O to větší bylo mé zděšení, když jsem vzal do ruky svůj telefon, otevřel čerstvě nainstalovanou mobilní Operu, přihlásil se k účtu, klepl na první web a namísto předvyplněného hesla vše zelo prázdnotou. Ne, to by bohužel nešlo. Než abych složitě zjišťoval a ručně vyplňoval hesla na desítkách webů, vzdal jsem to a na mobilním telefonu nadále používám Chrome.
Už tři měsíce je ze mě fanoušek Opery. Ale jen díky tomu, že je v nitru opět Chrome
A jak to dopadlo na desktopu? Máme konec února 2018 a ze mě je už tři měsíce skalní fanoušek Opery. A nezdá se, že by mě to mělo v nejbližší době přestat bavit. Operista se ze mě nicméně mohl stát jen díky tomu, že je prohlížeč s rudým „O“ v levém horním rohu skutečně jen překrytovaný Chrome, a tak jsem mohl využít většinu jeho silných stránek a zároveň se těšit z několika specialit, které ve spartánském prohlížeči od Googlu prostě nejsou.
A co víc, Opera se skutečně snaží, reaguje na aktuální trendy (třeba integrovaný filtr na skripty těžící kryptoměny), čili mám po mnoha letech pocit, že používám prohlížeč s opravdu živým vývojem, který každých pár měsíců nabídne něco hmatatelného. Ostatně i díky tomu, že jádro samotné vyvíjí armáda inženýrů z Googlu.
