Když se řekne počítač, mají dnes mnozí pocit, že o takovém stroji vědí vše podstatné. Jenže v ne až tak dávné minulosti existovaly počítače určené pro relativně „normální lidi“, se kterými by mnozí dnešní „počítačoví experti“ neuměli pracovat.
Průkopnický počítač z Tesly Piešťany
Dříve počítače postrádaly v podstatě vše, co dnes považujeme za samozřejmé. Neznaly připojení monitoru, o nějakém internetu či tiskárně nemluvě. Neměly žádný disk či úložnou paměť, dokonce ještě ani disketovou jednotku. Jejich paměť se nepočítala na gigabyty či megabyty, ale na jednotky kilobytů.
Většinou už sice měly klávesnici, ovšem s tou dnešní nesnese srovnání. Nenabízely žádná standardní rozhraní, jako USB, či SCSI, nebo aspoň sériový či paralelní port. O jejich výkonu z dnešního hlediska ani nemá smysl mluvit...
Technologický zázrak z Československa, mikropočítač PMI-80. Dodáván byl v moderním plastovém boxu žluté barvy
Přesto takové počítače na úsvitu mikropočítačového věku existovaly a generace programátorů (no dobře, buďme skromní, malá část jedné generace) se na nich učily základům tohoto umění. Často mezi ně patří ti nejlepší, protože pokud byl někdo tak dobrý, aby se dokázal naučit ovládat toto, zvládl pak už cokoliv jiného.
Dnes si tedy popovídáme, jak se ovládal a programoval první československý mikropočítač (respektive, abychom byli přesní, jeden z dvou prvních, neboť ten druhý, JRP-1, vznikal zhruba ve stejné době). Tento mikropočítač se jmenoval PMI-80 a vznikl v Tesle Piešťany díky shodě náhod a nesmírné vůli a technické fundovanosti svého tvůrce.
Větší než jen technické překážky
První československý počítač připomínal první produkty firmy Sinclair - MK 14 či technologický demonstrátor MOS Technology KIM-1. Tyto jednodeskové počítače vznikaly v druhé půli sedmdesátých let, „náš“ PMI-80 se tedy vůči nim opozdil o pět či šest let, což vůbec není špatná vizitka.
Jeho autor Roman Kišš podnikl křížovou cestu, kdy mu politický systém ze všech stran házel klacky pod nohy. Kišš měl smůlu na špatný původ – otec soukromník, který tajil před státem své příjmy, děda skrývající před bdělým okem Strany své zlato. Oba tedy zcela dle tehdejšího práva skončili za mřížemi.
My to dnes asi nechápeme, ale z tehdejšího úhlu pohledu bylo samozřejmě, že s takovýmto profilem měl Kišš zakázáno studium a v podstatě se od něj očekávala existence bez ambicí a bez vzdělání. On se tomuto osudu ale vzepřel a díky rozsáhlému samostudiu se z něj stal jeden z našich nejvýznamnějších odborníků na elektroniku a počítače. Po mnoha vynálezech a zlepšovácích v této oblasti se v Tesle Piešťany na koleně pustil do konstrukce mikropočítače.
Přednáška Romana Kišše o tom, jak vznikaly první počítače v Československu:
Měl štěstí, že tehdejší ředitel podniku tomuto záměru fandil. Navzdory naprostému nedostatku literatury a základních součástek se podařilo vytvořit mikropočítač, který i přes svou omezenou použitelnost ihned vzbudil zájem jak průmyslových podniků, tak ve školství. Primárně se používal k výuce programování ve strojovém kódu a k řízení průmyslových strojů.
Žádný zázrak, ale náš
Vzhledem k minimální možnosti editace a bídné kalkulačkové klávesnici se práce na PMI 80 rovnala řeholi, na druhé straně byl ale minimalistický a umožňoval snadné pochopení celkové funkčnosti.
Grafický výstup – displej na devět znaků • Vstup – klávesnice z kalkulačky
Kromě toho, byl k němu dodáván detailní manuál se všemi potřebnými schématy zapojení, průběhy signálů a základními lekcemi programování, nehledě na to, že Tesla Piešťany pořádala pro zájemce kurzy, po jejichž absolvování jste nejen princip funkce tohoto stroje dokonale chápali, ale v podstatě jste si jej mohli sestavit sami. Něco takového bylo tehdy i dnes zcela výjimečné.
Pokud si ovšem tento PMI 80 zařadíme do světového kontextu, tak nás toto mikropočítačové děťátko opravdu neohromí. Vždyť ve stejné době vzniklo slavné ZX Spectrum či Commodore C64, o předchůdcích jako Apple II či Atari 800 nemluvě. Všechny tyto mikropočítače byly po všech stránkách použitelnější, ale byly to produkty „zpuchřelého kapitalismu“. Jejich dosažitelnost v ČSSR byla velice problematická, takže se nelze divit relativnímu úspěchu PMI 80
