Prohlížeče | Opera

Zkušenosti z praxe: jak moc bolí přechod z Chromu na Operu

  • Opera se stala progresivním prohlížečem s mnoha příjemnými vlastnostmi
  • Zkusil jsem jí nahradit Chrome na pozici primárního prohlížeče
  • Přechod byl velmi snadný, některé funkce ale chybí

Chrome je zdaleka nejoblíbenějším prohlížečem dneška – v globálních statistikách u něj najdeme podíl přes 56 % (Netmarketshare), mezi tuzemskými surfaři je to potom 28 % (Rankings). Od roku 2009 jsem jej jako primární prohlížeč používal také a nutno říct, že po většinu času bez větších problémů. V poslední době se jich ale objevilo několik, které byly jednou z příčin, proč vyzkoušet konkurenci v podobě alternativního prohlížeče. Tím se nakonec stala Opera.

Mezi potíže Chromu můžu zařadit nepříliš efektní správu operační paměti či pády integrovaného flashe objevující se v některých vydáních mající za následek vytuhnutí všech otevřených panelů.

Více než tyto technické zádrhely však byl přechod ke konkurenci důsledkem pouhé zvědavosti. Do Opery totiž po restartu vývoje a částečné chromizaci začaly přibývat zajímavé funkce, které mě zkrátka lákaly. Do úvahy připadal i prohlížeč Vivaldi, který vzešel z dřívějšího týmu právě Opery. Tam ale uživatelé narazí na překážku v podobě neexistující vestavěné synchronizace mezi zařízeními, bez které se neobejdu.

Přenos dat do Opery

Podobně jako většina dalších prohlížečů nabízí Opera snadný import dat z ostatních prohlížečů. V mém případě jsem tedy přenášel údaje z Chromu, což proběhlo bez jakýchkoliv problémů. Ostatně jednalo se pouze o záložky a historii, synchronizaci hesel nenechávám na prohlížeči, ale externím správci hesel. Ani s nimi by však nebyl problém, jejich případné korektní přenesení lze ihned zkontrolovat v nastavení a správci hesel.

Scrn-01-26-009.png
Přenos nastavení proběhne prakticky na jedno kliknutí, potom stačí pouze ručně roztřídit záložky a přetahat je na lištu záložek

Jediným zdržením tak bylo rozmístění záložek do složek a na lištu pod adresní řádek. Importované záložky se totiž všechny nakopírují do jedné složky, odkud jsou třeba ručně roztřídit.

Další úpravou potom bylo nastavení vlastního vyhledávání pro Živě, kde z různých důvodů nevyužívám jen tradiční hledání poháněné Googlem (najdete vpravo nahoře), ale i náš vlastní původní vyhledávač. Opera nabízí podobně jako Chrome velmi jednoduchou tvorbu vlastního vyhledávání, kdy lze nahradit argumenty zasílané v rámci adresy metodou GET i skrytě jako POST.

Scrn-01-27-004.png
Tvorba rychlého vyhledávání z adresního řádku. Tuhle funkci umí i Chrome, i když v ořezané podobě

Vyhledávaný řetězec stačí nahradit zástupným %s a zvolit klíčové slovo (či písmeno), kterým Opeře řeknete, že nechcete hledat ve výchozím vyhledávači. Do adresního řádku mi tedy stačí napsat například ž Microsoft a Opera ví, že má vyhledávat na Živě slovo Microsoft.

A nakonec přijde na řadu změna nastavení, které se v Opeře mírně liší od Chromu. Tím je například skrývání části adresy ve výchozím stavu. Opera v něm zobrazuje pouze samotnou doménu druhého a prvního řádu a vše za nimi skryje. To mě nevyhovuje, nicméně v konfiguraci lze tuto možnost jednoduše deaktivovat.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,