Na internetu existuje několik projektů, které se snaží šířit nahrávky a notové zápisy klasické hudby zdarma a neomezené copyrighty jako protiklad tristní situace vytvářené RIAA, nahrávacími společnostmi a vydavateli nehorázně předražených notových zápisů.
Ludwig von Beethoven údajně jednou v lednu 1801 napsal: "Měl by existovat jeden velký sklad s uměním, kam by umělci mohli nosit svá díla a ze kterého by si mohli také odnášet vše, co potřebují. Tak, jak to je teď, člověk aby byl napůl obchodníkem." Tato slova si také zvolil za úvodní citát svého archivu Ben Pearre, nyní postgraduální student umělé inteligence v Princetonu, když své doby v Messechuteském technologickém institutu nahrával koncerty univerzitního sboru a dával je na internet pod svobodnou licencí. Na úvodní stránce se návštěvník dočte: "Všechno, co tu je, je 100% kopírovatelné - je to vyrobeno nezávisle na RIAA, protože máme rádi hudbu!"
Než však sepíši odkazy na konkrétní projekty, rád bych se pozastavil nad tím, jak to vlastně s hudbou a copyrightem je. Úplně nejnaivnější představa by mohla být, že například nahrávka koncertu, na kterém se hrál Bach, není nijak chráněna copyrightem, protože přeci Bach je už přes 400 let mrtvý. To však není pravda, protože na takovou nahrávku stále ještě má copyright orchestr, který ji přehrával. Ovšem není to ani takto jednoduché. I když budete skladbu z not přehrávat sami a copyrightu se vzdáte, stále ještě není skladba volná. Většinou jsou totiž copyrightované noty, z kterých hrajete.
Editoři musí noty někdy úplně přepsat, třeba jako u zmíněného Bacha, kterého dnes mnoho lidí hraje na klavír, ale který pro klavír původně nikdy neskládal. Někdy v nich zase udělají jen malé změny, ale i to je důvod, proč jsou na takový notový zápis držiteli copyrightu, který nevyprší dříve než za sedmdesát let. Většina hudební produkce na různých besídkách, před přáteli a podobně, je tedy - poněkud absurdně - nelegální. Na konkrétní vydání not má navíc copyright i jejich vydavatel, takže ve výsledku vůbec nic nebrání tomu, aby byly noty prodávány nadmíru předražené. Sám mistr skladatel za to vůbec nemůže a je otázkou, zda by se tomu velmi nedivil.
Některým lidem, kteří mají hudbu rádi a chtějí ji provozovat nekomerčně jen pro své potěšení a potěšení druhých, toto vadí. Jedna z takových skupinek se inspirovala Projektem Guttenberg a založila internetové stránky Mutopia. Vznikl tak archiv volně šiřitelných notových zápisů. Nadšenci účastnící se projektu přepisují v programu GNU LilyPond, variantě známého TeXu určené pro sázení not, edice starší roku 1923 a ty pak jsou na stránkách projektu každému k dispozici ve zdrojové formě, jako snadno tisknutelné PDF soubory, nebo za použití konvertoru dokonce jako zvukové MIDI ukázky.
Jiný zajímavý projekt je již zmiňovaný výtečný archiv volně šiřitelných nahrávek z MIT, obsahující mimo jiné i Handelova Mesiáše, Brahamsovo Requiem nebo Mozartovo Vesperae de Dominica. Vše se zde dá stahovat a redistribuovat pod tzv. Creative Commons License, což je jedna z mnoha svobodných licencí v této oblasti.
Na stejném stroji je pak obsažen ještě jiný archiv, Pandora records. Jedná se o mnohem starší projekt vzniklý ze společnosti, která kdysi dávno šířila nahrávky ještě na LP deskách a zanikla s příchodem CD. Dnes se projekt přesunul na internet a sbírá další nahrávky od různých přispěvatelů. Vše je pak zveřejněno volně pod EFF Open Audio License. Jelikož však nemá autor přístup k dobrému stroji na dobré lince, doporučuje se používat jeho primární zrcadlo na MIT. Pro mne jako v hudbě laika to bylo velmi příjemné překvapení a velká část obsahu se mi zdá na velmi vysoké úrovni. Zamiloval jsem si třeba Bachovy Sinfonias přehrávané na klavíru Randolphem Hokansonem, Brahamsovy valčíky od Marthy Goldstein nebo třeba Duo Concertate Karla Czerného, kde Martha na klavíru doprovází Alexe Murraye hrajícího na flétnu.
Celý archiv z MIT včetně miroru Pandora records jsem své doby stahoval u kamarádky, mimochodem také výtečně hrající na klavír, ve formátech .ogg a .mp3 na pět(!) CD, včetně jednoho věnovaného čistě historickým instrumentům. Například je zde 24 Chopinových etud Opusu 10 a 25, přehrávaných na dobovém pianu z rukopisné kopie not, jež Chopin věnoval Franzi Lisztovi a které byly publikovány v roce 1833. Dá se tedy nahlédnout, že archiv na hebb.mit.edu je opravdu obrovský.
Na hlavní stránce archivu z MIT je pak ještě i několik doporučení na další archivy, ze kterých určitě stojí za zmínku Classical Cat, sbírka setříděných odkazů na různá místa, kde lze zdarma stáhnout tu či onu skladbu. Na jednu stranu je Classical Cat zřejmě ještě podstatně obsáhlejší než archiv na MIT, na druhou stranu se však nemůže MIT vyrovnat pohodlím stahování skladeb. V archivu na MIT je všechno v adresářích a podadresářích, takže lze skladby i celé jejich skupiny snadno získat nástroji jako je wget, a všechny nahrávky jsou pod toutéž svobodnou licencí, zatímco na Classical Cat je potřeba nejprve přejít na web, kde se skladba fyzicky vyskytuje, tam si přečíst licenci, případně se zaregistrovat, a nějakým způsobem - zřejmě často jen nepohodlně přes web - požadované skladby stáhnout. Jiným zajímavým linkem jsou stránky obsahující několik nahrávek německého symfonického orchestru Fulda, opět pod EFF Open Audio License. Celkově se však jedná pouze o čtyři audio CD.
V souvislosti s hudbou bych také rád zmínil projekt Gutenberg, úsilí o nascanování obsahu knih, na něž již vypršel copyright, a jejich přenesení do digitální podoby. Není mi sice známo, že by projekt Gutenberg nějakým způsobem zpracovával nahrávky či notové zápisy, nicméně obsahuje několik zajímavých knih, které se k hudbě vztahují. Určitě zajímavé je nahlédnout například do Dopisů Wolfganga Amadea Mozarta, avšak Gutenberg obsahuje např. i sérii biografií s názvy "-skladatel-, Muž a umělec, svými vlastními slovy" a jiné knihy tím či oním způsobem se vážící k hudbě. Určitě existuje i mnoho jiných zdrojů a budu velmi rád, když se o ně čtenáři v diskuzi pod článkem podělí. Myslím, že projekty jako Mutopia či archiv Free Music na MIT rozhodně patří mezi velmi kvalitní obsah internetu, a rozhodně stojí za to je všemožně podporovat -- třeba i svými vlastními notami či nahrávkami.