Co se asi odehrávalo v mysli sebevražedného atentátníka Salmana Abediho těsně předtím, než se v Manchesteru odpálil a zabil 22 lidí? Teroristé jsou mnohdy považováni za nelidská monstra, jenže ve skutečnosti jde často o zdánlivě normální jedince, kteří chodí do zaměstnání, starají se o rodinu atd.
Autoři nové studie, jež posuzovala kognitivní a psychologické profily 66 kolumbijských paramilitantů uvězněných za spáchání teroristických činů, tvrdí, že jejich jednání bylo způsobeno především špatným morálním uvažováním.
Dotyční paramilitanti podstoupili řadu testů zaměřených na IQ, rozpoznávání emocí a další důležité věci. Jejich výsledky následně byly srovnány s výsledky stejného počtu lidí, kteří se žádného zločinu nikdy nedopustili.
Studie zaměřené na tuto oblast jsou velmi důležité, protože pokud bychom na základě určitých „markerů“ dokázali určit, kdo je na nejlepší cestě stát se teroristou, teoreticky bychom mu v tom mohli zkusit zabránit. Mohou ale být i značně zavádějící a kontraproduktivní.
V současné době například neexistují žádné vědecké důkazy pro tvrzení, podle kterého jsou teroristé psychopati či trpí nějakou poruchou osobnosti. Různí odborníci dospívají k odlišným, často protichůdným závěrům. Zdá se však, že psychopatické chování je s terorismem spíše v rozporu, než v souladu.
Kvalitní psychologické výzkumy zaměřené na vyhledávání markerů procesu radikalizace nicméně mohou být velmi přínosné.
Výzkumníci zjistili, že paramilitanti jsou agresivnější a méně emotivní. Pokud však jde například o výše zmíněný inteligenční kvocient, žádné odchylky nalezeny nebyly. Jednoznačně největší rozdíl se týkal morálního poznání – zjednodušeně řečeno, teroristé jsou bytostně přesvědčeni o tom, že účel světí prostředky.
Problém spočívá v tom, že nelze dost dobře ujistit, kdy přesně se toto zkreslené morální uvažování objevilo. V době, kdy se dotyční stali členy teroristické skupiny? Až ve vězení? Nebo snad takoví byli už od narození? Tyto otázky jsou přitom velmi důležité.
Mnoho psychologů se domnívá, že z daného úhlu pohledu jsou nejvýznamnější události, ke kterým obvykle dochází několik let před vlastním útokem – v období radikalizace. A stále více z nich začíná být přesvědčeno o tom, že pro radikalizační proces jsou klíčové prvky jako motivace, skupinová ideologie nebo procesy podporující postupné odcizování se přátelům. V této sféře však bude zapotřebí dalšího intenzivního bádání.
Zdroj: The Conversation
