Už jsem to na Živě.cz napsal několikrát a zopakuji to i dnes. Pokud chcete skutečně používat počítač, naučte se jej alespoň trošku programovat a dokážete s ním hotové divy.
Před deseti lety jsem si napsal jednoduchý skript, který od té doby běží na webovém serveru a hodinu co hodinu zaznamenává meteorologické údaje z brněnského letiště. Není to nic složitého, stav počasí z tamní stanice je totiž k dispozici zdarma především letcům v nejrůznějších formátech. Můj program tedy stále dokola otevírá textový soubor se zprávou METAR a zjistí z ní teplotu vzduchu, jeho tlak, oblačnost a další parametry, ze kterých se pak průběžně kreslí graf (GIF a moderní HTML).
Rád automatizovaně zaznamenávám zajímavá data. Posledních deset let třeba stav počasí na brněnském letišti v Tuřanech.
Co kdybych si to postavil sám?
Ať už vás amatérská meteorologie baví, anebo si vystačíte s ikonou sluníčka a mráčku, jistě vás napadne, že by bylo skvělé mít namísto té letištní vlastní meteorologickou stanici, která by stejná data sbírala přímo pod mým velením.
Na webu dnes najdete celý zástup všemožných teploměrů připojených k internetu, nicméně se nejedná zrovna o nejlevnější hračky a člověk by se stejně musel vypořádat s celou hromadou kompromisů.
A tak mě napadla kacířská myšlenka: Co kdybych si tu meteostanici postavil svépomocí? Vždyť se přeci píše rok 2016, na trhu je hromada všemožných prototypovacích stavebnic, které v posledních letech proslavil především projekt Arduino, a takové Raspberry Pi má dneska doma kdekdo.
Ale vždyť nejsem elektrotechnik!
Jenže to má háček. Nejsem elektrotechnik a modelář – vždyť já doma nemám ani pájku a v dětství jsem se popral leda s obvodem, který se skládal z baterie, spínače, žárovky a několika drátků.
Pájku jsem v ruce držel naposledy v dětství a studoval jsem filozofickou fakultu. Pokud to pochopím já, tak vy musíte také.
Snad proto jsem se rozhodl, že to jako osobní výzvu opravdu zkusím a ponořím se do hlubin všemožných čidel a sond, rezistorů a nepájivých polí a v sérií několika článků se pokusím tuto oblast svým vlastním laickým pohledem prozkoumat a přiblížit dalším čtenářům, kteří by to třeba chtěli také zkusit, ale této drobné elektroniky se zbytečně bojí jako čert kříže.
Ostatně už nyní mohu konstatovat, že složení chytrého teploměru, který bude ukládat data někam na web nebo třeba jen vypisovat hodnoty do textové konzole na počítači, je vlastně otázkou několika málo minut.
A na čem to tedy všechno budu skládat a programovat? To si řekneme v další kapitole.
