Tentokrát jsme v tagovém rozhovoru vyzpovídali mediálního podnikatele, ústavního právníka a novináře Marka Antoše. Začínal v 90. letech v časopisu Computer, dnes učí na UK.
Marek Antoš (Linkedin, Twitter) začínal v roce 1996 jako redaktor Computeru. Později spoluzakládal marketingovou agenturu Dobrý web a vydavatelství Internet Info. Na Karlově univerzitě učí ústavní právo.
<Computer>
Můj pracovní „život před životem“. Pro Computer Press jsem napřed napsal knížku o Internetu, pak jsem tam na nějakou chvíli zakotvil i jako redaktor, než jsem odmaturoval a založil Internet Info. Paradoxně to znamená, že většinu svých zkušeností zaměstnance jsem nasbíral právě tady – byť jako nezletilý – a z toho jsem pak žil i ve vlastní firmě. Včetně odkoukaných „manažerských postupů“ svých tehdejších šéfů. Byla to dobrá škola, ba dokonce líheň: CPressem prošla spousta lidí, kteří si později založili své vlastní projekty… Ve své době to byla skvělá společnost.
<Internet Info>
Nedávno jsme oslavili patnáct let existence; ještě tři roky a budu moct hrdě říct, že jsem s ním strávil půlku života. Je to trochu moje dítě, a tak je hezké sledovat, jak roste a jak se rozvíjí. Krize nás zasáhla, mediální trh nezažívá právě nejlepší roky, ale chybějící peníze z reklamy se nám naštěstí podařilo nahradit a rozšířili jsme se do dalších oblastí, hlavně pokud jde o organizování akcí a v e-commerce. Slogan „krize je příležitost“ je sice hrozné klišé a při dlouhotrvající krizi to navíc může být i pěkně falešná berlička, ale u nás opravdu platí. Kdyby nás okolnosti nedonutily, nikdy se do některých věcí nepustíme, a přitom výborně fungují.
<Ústava ČR>
Studoval jsem právo, ale nikdy jsem nepočítal, že se mu budu profesně věnovat: viděl jsem se čistě v Internetu. Po promoci se mi ale z fakulty nechtělo, tak jsem zůstal ještě na doktorát a nakonec se tam stal učitelem – a tak vlastně i právníkem, byť jen „akademickým“. Ústavní právo mne nesmírně baví, není to jen zaměstnání, ale i záliba, a snad to tak ze mne cítí i studenti. V posledních letech ovšem Ústava, abych parafrázoval svého někdejšího profesora fyziky na gymnáziu, „vykročila z laboratoří“ a často je předmětem veřejných diskusí.
Ústavní soud ČR (Foto: Kirk, CC BY-SA)
Ústavní právníci se dostávají do médií a stávají se z nich „mluvící hlavy“, což vnímám se smíšenými pocity. Na jednu stranu nelze popřít, že se ve světlech reflektorů hřejeme celkem rádi – ješitnost se nevyhýbá nikomu – ale na druhou stranu je to důkazem problémů ve společnosti. V zemích, kde platí určité zvyklosti a třeba i nepsaná pravidla patřící k politické kultuře, se ústavní právníci do televize tak často nepodívají.
<eStát>
Elektronizace veřejné správy je v ohnisku mých zájmů: z jedné strany stát, politika a právo, z druhé strany Internet. Jsem její velký fanda, ale zároveň mne mrzí, jak těžkopádně, nedokonale a draze se u nás uvádí do života. Příkladem jsou datové schránky: základní myšlenka výborná, ale provedení tak chabé, že si ji nezřídil prakticky nikdo, komu to zákon nepřikázal.
„V jedné věci jsem skeptik: elektronické volby bych zaváděl jen velmi pomalu a opatrně. Rizika jsou obrovská, zejména pokud jde o nakupování hlasů.“ – Marek Antoš
Já si ji – jako fyzická osoba – pořídil až v okamžiku, kdy jsem jejím prostřednictvím prováděl dotazníkový průzkum u obecních úřadů a rozeslal několik set dopisů, což by v papírové podobě bylo mnohem náročnější. Přesto se mi stále běžně stává, že mi nějaký úřad pošle doporučený dopis, ačkoliv datová schránka má ze zákona přednost. V jedné věci jsem ale skeptik: elektronické volby bych zaváděl jen velmi pomalu a opatrně. Rizika jsou obrovská, zejména pokud jde o nakupování hlasů, které by se značně usnadnilo.
<rovnováha>
Rovnováha je důležitá a každý ji vidí v něčem jiném. Pro mne je to slovo zatím spojené hlavně s profesním životem. Snažím se věnovat dvěma oborům zároveň a je pro mne důležité, aby žádný z nich netrpěl a abych měl na obou místech přiměřený pocit uspokojení z dobře vykonané práce. Někdy je to únavné, ale výsledná bilance je pozitivní, nabíjí mne to novou motivací. A taky se tím snažím bojovat proti postupnému zblbnutí: zvlášť učení člověka nutí, aby na sobě neustále pracovat a sledoval vývoj, protože jinak by byl brzy studentům pro legraci.
<Budapešť>
Nedávno mne napadlo, že vlastně žiju pozpátku: pracovat jsem začal ve čtrnácti, zato studovat nepřestal ani ve třiatřiceti. Abych si rozšířil obzory a nasál trochu mezinárodní atmosféry, vyrazil jsem vloni na Středoevropskou univerzitu (CEU) v Budapešti, kde se učí srovnávací ústavní právo. Školu založil George Soros a – nejen – díky jeho penězům dokáže přilákat řadu výborných profesorů. Moje studium se tam chýlí ke konci, za pár týdnů už se vracím do Prahy, ale byla to opravdu úžasná zkušenost. Mrzí mne jediné: tu univerzitu Soros původně založil v Praze, ale kvůli nevlídnému přijetí některých politiků v čele s Václavem Klausem ji záhy přesunul. Mít ji tady by bývalo bylo velkým obohacením, už jen kvůli bohaté knihovně. Snad budou budoucí generace politiků otevřenější.
<pokora>
Nevím, proč se tu tenhle tag objevil, ale vlastně mne to docela těší. Vážím si úspěšných lidí; rád je potkávám, rád si o nich čtu, a pokud působí v mém oboru, jsou pro mne motivací, abych se sám zlepšil. Nejvíc si ale vážím těch, kteří vzdor svému úspěchu zůstali nohama na zemi a dokázali si zachovat jistou skromnost. Z vlastní zkušenosti navíc vím, že i když je zpravidla podmínkou úspěchu spousta práce a nějaké ty schopnosti, stejně důležité je i obyčejné štěstí a náhoda, že se ocitnete na správném místě ve správný čas. Na to je dobré nezapomenout, aby to člověku nestouplo do hlavy.
Přečtěte si další rozhovory s osobnostmi českého internetu
Další tagové rozhovory hledejte v samostatné rubrice.