Předloňské údaje hovoří o tom, že v rozvojových zemích má přístup k internetu pouze 24 % lidí. Problémem je navíc cena připojení, která průměrně vychází na 492 dolarů ročně (přes tisíc korun za měsíc). Tohle se snaží změnit Google či Facebook se svými projekty, které mají za úkol rozvojové země pokrýt bezdrátovým připojením, ať už pomocí héliových balónů nebo bezpilotních letounů.
Skromnější plány si ale vytyčila společnost Internet-in-a-Box – vyvinout krabičku, která by obsahovala to nejdůležitější z běžného internetu a s minimálními náklady tato data přenesla do škol či dalších organizací v rozvojových zemích.
Internet na pevném disku
Tvůrci projektu na začátku zvažovali vývoj vlastního zařízení, které by zastávalo funkci úložiště i potřebného serverového vybavení. Nakonec však zůstali u běžných komerčních produktů jako jsou externí bezdrátové disky Seagate Wireless Plus nebo Seagate GoFlex Home.
Na těch běží upravený firmware, jenž se postará o distribuci uložených dat pomocí běžného webového serveru. Na klientských počítačích tedy stačí do adresního řádku prohlížeče zadat například http://knowledge/static/map.html a z disku se načtou mapy stejně jako je my známe v online podobě.
Kromě map ale může nabízet krabička s internetem mnohem více obsahu, jenž se zaměřuje především na vzdělávací účely. Základ tvoří Wikipedia, která je dostupná v 37 jazycích a také 40 tisíc volně dostupných knih. Z disku je také možnost stahovat velké množství open-source softwaru či zhlédnout stovky hodin výukových videí.
To nejlepší z otevřeného internetu
Internet-in-a-box stojí na softwaru a prostředcích, které jsou na běžném internetu volně dostupné. Články na Wikipedii jsou k dispozici pod licencí CC-BY-SA 3.0, distribuované knihy jsou volná díla z největší digitální knihovny Projektu Gutenberg a mapy pohání otevřené OpenStreet Maps. Do zdrojů na centrálním úložišti ale není problém přidat jakýkoliv jiný svobodný obsah z běžného internetu.
Vše může být uloženo na již zmíněných discích Seagate, což je ale možnost pro menší skupiny jako je školní třída. Pokud je ale třeba Internet-in-a-box zprovoznit v rámci větší organizace, pak je možné platformu provozovat na dvou typech serverů. První z nich nabízí čtyřjádrový procesor, 8 GB RAM a úložiště s kapacitou 1 TB. Výkonnější variantou je potom server s rychlejším procesorem, 16 GB operační paměti a pevným diskem s kapacitou 6 TB. Ten může být využit například pro pokrytí tímto offline internetem celé školy.
Rachel Offline
Internet-in-a-box není jediným projektem, který se snaží vzdělávací potenciál běžného internetu přenést v offline podobě do rozvojových zemí. Dalším je Rachel Offline, jehož partnerem je také Intel. Tady už tvůrci vsadili na stavbu vlastního hardwaru. Dražší varianta obsahuje komponenty, které mohou paralelně obsloužit až 50 připojených klientů.
Pro malé skupiny je však dostupné i Rachel-Pi, tedy malý access-point postavený na poslední generaci Raspberry Pi. Přímo v krabičce je umístěna paměťová karta s potřebným obsahem, jenž se příliš neliší od toho v Internet-in-a-box. Opět zde najdeme elektronické knihy, výuková videa či převedenou Wikipedii.
Rachel Offline je využívána ve školách v afrických zemích jako je Libérie, Tanzánie či Siera Leone, ale také ve středoamerické Guatemale. Pořízení jedné krabičky Rachel-Pi vyjde na 100 dolarů a velké Rachel Plus na 400 dolarů.
A když už je řeč o „internetu v krabičce“, tak se trochu pobavte s The IT Crowd: