Facebook se stal synonymem moderní sociální sítě. Není ale zdaleka jediný, ve skutečnosti je totiž pouze epizodou v evoluci zcela nové formy komunikace na webu.
Tento článek vznikl ve spolupráci s časopisem Computer a speciálem Facebook. Najdete ho také v čísle 05/10, které vyšlo 11. března letošního roku.
Na sociální síti Facebook dnes žije pětina obyvatel České republiky – podle posledních čísel tato služba eviduje před dva miliony tuzemských účtů. Z Facebooku se v posledních dvou letech stal fenomén i v malém Česku a není výjimkou, že se právě skrze tuto stránku virtuálně setkávají celé rodiny a generace. Historie Facebooku sahá do roku 2004, zdaleka ale nebyl první sociální sítí svého druhu na internetu.
Pěkně od začátku
Jako každá síť i ta sociální se skládá z hustě propojených bodů. Tím bodem jste vy a těmi pojítky je vaše komunikace s ostatními. Nejmenší sociální sítí je tedy rodina, tou největší pak navzájem propojené lidstvo. Stejná pravidla má i sociální síť na internetu – komunitní web. Jedná se o komunikační službu, která vám umožní vytvořit osobní profil (představte si ho jako onen bod) a skupinu přátel (to jsou další body vaší komunity). Jakmile začnete se svými elektronickými kamarády komunikovat, sdílet své stavové zprávičky, fotografie nebo třeba odkazy, budete vytvářet sociální interakce.
Lidé.cz začínali na Pinknetu
Samozřejmě můžete namítnout, že se přeci nejedná o nic nového, webové komunity zde totiž fungovaly už před více než deseti lety a to včetně malého českého internetu. Už tehdy ti zkušenější z nás diskutovali na legendárním Mageu, objevovali kouzlo real-time komunikace na tehdejším mladičkém XChatu a zakládali velmi jednoduché osobní profily na Lidé.cz. Ani jedna z těchto služeb ovšem tehdy nebyla sociální sítí. Lidé.cz byl vlastně jen pasivní registr kontaktů, nejrůznější chaty a diskusní fóra zase postrádaly možnost budování komunity přátel a sdílení informací. Jednoduše řečeno jsme tehdy žili v komunitně centralizovaném světě a sami jsme byli reprezentovaní pouze barevnou ikonou a přezdívkou. V sociální síti ale přeci hrajete mnohem důležitější roli, středem totiž není homogenní komunita, ale vy – vaše internetové ego a váš středobod internetového vesmíru.
Můj profil, můj svět
První „egocentrické“ weby se začaly objevovat na začátku 21. století v USA. Domácnosti disponovaly instantním připojením k internetu a zvyšovala se také internetová penetrace – živná půda pro budování nové formy sítě. Prvním velkým hráčem byl v roce 2002 Friendster. Služba rozšířila běžnou komunikaci na webu o mnohem sofistikovanější komunity a tvorbu osobního profilu a svět objevil nový fenomén. Friendster se nafoukl do obřích rozměrů (90 milionů uživatelů), než však stačil rozkvést na globálním trhu, zničila ho mnohem silnější konkurence zosobněná službou MySpace.
MySpace si oblíbili fanoušci šíleného webového designu i hudební autoři včetně těch českých
MySpace je první skutečnou globální sociální sítí na světě a nebýt rychlého nástupu Facebooku, pravděpodobně bychom dnes tvořili své komunity přátel právě zde. MySpace je typická profilová služba. Základem je tedy vaše osobní stránka, kam si můžete vystavit svůj blog, fotky, nebo klidně i videa a hudební nahrávky, díky čemuž si služba nadále drží velmi silné postavení mezi muzikanty. MySpace dnes eviduje přes 130 milionů uživatelů rozesetých po celém světě, silnou pozici si ale drží především ve Spojených státech.
Jeden Facebook vládne všem
Ještě na podzim roku 2008 platilo, že byl MySpace jednou z nejsilnějších sítí světa, to už ale v jeho stínu rostl Facebook. Projekt amerického studenta Marka Zuckerberga sahá do roku 2003: tehdy to byla jednoduchá síť spolužáků na Harvardu, záhy se ale rozrostla i na další americké školy a posléze i do světa. Počátky měl tedy Facebook podobné jako tuzemští Spolužáci.cz. Dnes Facebook eviduje tisíce nejrůznějších superkomunit. Stejně jako před lety to jsou školy a univerzity, ale také celé země včetně komunity Česká republika, které jste s největší pravděpodobností součástí i vy – tedy pokud jste již této službě také podlehli.
Přelom nastal v roce 2008, kdy se Facebook dočkal překladu do desítek národních jazyků a začal houfně nabírat miliony nových uživatelů. Dnes jich je neskutečných 400 milionů, Facebook se tak svou velikostí vyrovná těm nejlidnatějším zemím světa.
Facebook a Živě.cz
Facebook je prvním velkým představitelem nové generace sociálních sítí – skutečných sítí, kde se vše podřizuje interakci s přáteli, sdílení informací a především aktivnímu rozšiřování vaší komunity a propojování této komunity se stovkami dalších malých komunit. Zatímco na MySpace jste si prostě vytvořili svůj profil a ostatní jste mohli zvesela ignorovat, Facebook vám bude neustále nabízet nové a nové tváře, které naopak znají vaši přátelé, bude vyhledávat nové kontakty s podobným profilem, stejnou školou, zálibami nebo členstvím ve skupinách. Tento systém kupodivu funguje, dnes má totiž průměrný uživatel Facebooku 130 virtuálních kamarádů. Facebook v sobě integruje profilovou službu, mikroblog – stavovou službu, úložiště fotografií, videa, chat a také složitý ekosystém nejrůznějších aplikací a her, které mají jediný účel – budou se vás snažit přinutit, abyste Facebooku propadli definitivně.
Komplexních sociálních služeb, které skutečně nabízí paralelní způsob života na webu, je celá hromada. Jsou jich desítky a dnes už i stovky, stejně vysoká je ale i jejich fluktuace. Během měsíce tak tedy sice tři vzniknou, dvě ale díky přeplněnému trhu nadobro zaniknou. Pak tu jsou ale i další profilové služby, které se před konkurencí snaží odlišit svým tematickým zaměřením. Takovou kategorií mohou být třeba profesní sociální sítě.
Tou nejpopulárnější je LinkedIn. Na první pohled funguje jako kdejaký český webový katalog životopisů, ve skutečnosti je ale mnohem sofistikovanější, váš životopis totiž opět zapojí do sítě. Může to být síť zaměstnanců stejné firmy, síť absolventů stejné školy nebo třeba síť určitého odborného zaměření. Na LinkedInu tak snadno najdete management prakticky všech významných IT společností současnosti, a pokud i tato služba nezanikne pod náporem Facebooku a dalších nástupců, docela možná jednou najdou i oni vás.
Mikroblogy
MySpace, Facebook, LinkedIn a hromada dalších webů spadá do kategorie profilových sociálních sítí, tedy sítí, jejichž středem je váš detailně vyplněný osobní profil. Už na začátku jsem ale psal, že to je pouze jedna z podob moderního komunitního webu. Tou druhou by mohly být mikroblogy – stavové sociální sítě. Tím nejtypičtějším příkladem je samozřejmě Twitter a dále FriendFeed, nový Buzz od Googlu, český pokus Drbz, Plurk, Tumblr a nejspíš dalších tisíc webů, které se snaží ukousnut svůj díl slávy.
Pokud je Facebook jedničkou na poli profilových služeb, pak na poli mikroblogů s přehledem vládne Twitter. Počet aktivních uživatelů se dnes podle odhadů pohybuje okolo 100 milionů pisatelů. To je řádově mnohem méně než uživatelů Facebooku, je to ale dáno charakterem této služby. Nenajdete tu žádný rozsáhlý profil – základem je pouze strohá nástěnka s vašimi zprávičkami o maximální délce 140 znaků a pak hromadný přehled se zprávami od vašich přátel. Možnosti komentování a diskuze jsou velmi omezené, každý zde hraje sám za sebe a buduje si poměrně autonomní skupinu fanoušků, kteří se rozhodli číst vaše zprávičky. I zde ale vznikají zajímavé interakce, zvláště když se skupiny čtenářů překrývají, tedy když má více osob stejné odběratele. V takovém případě mají vlastně společnou síť a komunitu.
I Češi mají svůj Twitter klon, jmenuje se Drbz
Na druhém snímku Google Buzz v prostředí webového pošťáka Gmail
Vzhledem k tomu, že je Twitter otevřený a vaše zprávy tak může odebírat každý, aniž by potřeboval vaše svolení, nabízí Twitter extrémně rychlé šíření informací. Ostatně velmi v tom pomáhá i maximální délka zprávy. Pokud potřebujete vtěsnat informaci do 140 znaků, vystačíte si s mobilem a zpráva především nebude obsahovat zbytečný balast, jen surová informační data. Na Twitteru se tak loni velmi rychle a exkluzivně šířily zprávy z cenzurou zasaženého Iránu, zemětřesením postiženého Haiti nebo třeba z uvádění nových produktů Applu. Opět platí, že napsat dvě věty je stonásobně rychlejší než sepisovat dlouhý článek, proč tedy otálet.
Mikroblogy mají ještě jednu zajímavou funkci, mohou poměrně dobře fungovat jako informační agregátory. Takovým ideálním agregátorem je třeba FriendFeed. I jeho základem je mikroblog, zároveň ale umí vybírat stavové zprávy z vašich dalších služeb. V přehledu se tedy vedle krátkých zpráviček objeví informace o nové aktivitě na Facebooku, o nových fotografiích na Flickeru, nebo o nových oblíbených skladbách na Last.fm. O tom ale až později. Agregátorem chce být i nový Google Buzz. I v jeho případě získáte mikroblog, zpráva ale už může být mnohem delší a nemusí se jednat pouze o prostý text. V současné době lze Buzz propojit s Twitterem, fotogalerií Picasa a RSS čtečkou Reader.
Druhá generace blogů
Z profilových sítí jsme se dostali až k těm mikroblogovým, lze ale do složitého systému zařadit i klasické blogy? Když se před několika lety na webu objevily první mikroblogy a začaly pomalu vytěsňovat do té doby populární blogovací služby a miliony blogísků, svezli se na vlně popularity rychlých a stručných informací i další hráči a dali prostor generaci blogů, které v sobě propojují výhody mikroblogu s klasickým velkým osobním záznamníkem. Krásným příkladem je třeba služba Posterous, která nadchne ty, pro které je Twitter příliš stručný a jednoduchý. Vaše zápisky mohou mít nadpis, libovolnou délku, můžete do nich vložit video i fotografie.
Takové blogování je zároveň velmi rychlé, protože články na Posterous se píší téměř výhradně skrze e-mail, takže si vystačíte i s mobilním telefonem. Stejně jako na Twitteru i zde můžete budovat základnu čtenářů a koneckonců můžete Posterous i elegantně propojit s výše jmenovaným Twitterem, Facebookem a několika desítkami dalších služeb, kam Posterous zašle upozornění, že jste zase po čase něco napsali.
Ti druzí
Sociálních sítí a nejrůznějších komunitních služeb jsou dnes tisíce. Neexistuje žádný spolehlivý katalog. Přesto je třeba vypíchnout ještě několik dalších webů, které nelze spolehlivě zařadit do žádné z předchozích skupin. Právě sem patří populární YouTube, Flickr, hudební a filmové komunity Last.fm či IMDB nebo třeba docela čerstvý a zajímavý Foursquare – geocaching pro ty, kteří namísto schovaných pokladů raději hledají nejkvalitnější pivní výčep a kavárnu.
Ti druzí tak představují kategorii sítí, které jsou založené na nejrůznějších aktivitách a činnostech, prostě na komunity s jasně definovaným společným zájmem. Tou největší komunitou je dnes samozřejmě YouTube, který se s Facebookem přetahuje o pozici druhého nejnavštěvovanějšího webu světa. Za zmínku ale stojí také hudební komunita Last.fm, kde naopak můžete rozvíjet síť přátel na základě společného hudebního vkusu. Flickr se snaží budovat komunitu na základě fotografického vkusu, Wakoopa buduje síť fanoušků nejrůznějších programů a Foursquare s necelými 200 tisíci (číslo v poslední době rapidně mění, toto je starší údaj) uživateli sází na ty, kteří po víkendech sbírají v okolních lesích geocache a tento návyk nehodlají opustit ani ve městě.
Foursquare je takový webový geocaching. Poklady ale neobjevujete, pouze přijdete na
kýžené místo a elektronicky se zapíšete pomocí mobilní aplikace
Foursqaure je poměrně jednoduchá geolokační hra s prvky „wiki“. Vašim úkolem je v mobilní aplikaci zaznamenávat vaše návštěvy na nejrůznějších místech počínaje restauracemi a bary a konče třeba návštěvou muzea nebo parku. Opakovanou návštěvou získáváte body a postupně si budujete stále lepší a lepší skóre. To je vlastně vše, mimoděk ale můžete sledovat, co dělají vaši přátele, kde naposledy byli, můžete s nimi soupeřit o pozici největšího štamgasta v nejbližší putyce a pomocí komentářů ke každému místu jim snadno sdělíte, že v této restaurací se nevaří příliš dobře, zatímco U Šneka nabízí excelentní nakládaný hermelín. Pravidla jsou tedy volná a meze herní představivosti se zde vážně nekladou.
Svět sociálních sítí je tedy poměrně pestrý. Ostatně tento článek pokrývá ve vší stručnosti jen ty nejzajímavější z nich. Jejich doménou jsou pochopitelně i nadále Spojené státy, vznikají ale i lokální evropské sítě silné především v osmdesátimilionovém Německu (Hi5, StudiVZ). Zajímavá je také pozice Orkutu. Ačkoliv za ním stojí Google a neustále do něj investuje, po ataku Facebooku na světový trh, vyklidila tato síť pozice a našla své útočiště prakticky jen v Latinské Americe. Baštou komunitních webů je ale nakonec i miliardová Čína, která se před dvěma lety stala internetovou jedničkou a její komunitní weby během příštích pár let ještě mohou pěkně zamíchat kartami.
