Windows Server 2012 přináší řadu novinek v oblasti nasazení a správy tohoto nového serverového operačního systému.
Vylepšení umožňují mnohem efektivnější správu celého prostředí založeného na Windows Serveru 2012 díky rozšířeným schopnostem automatizace nebo například hromadné správy více serverů s podobnými rolemi pomocí Server manageru.
Windows Server 2012 - Instalace
Tato vylepšení se samozřejmě týkají i samotné instalace, prvního kroku při nasazení nového řešení, i když z technického hlediska jde spíše jen o evoluci stávajících možností.
Požadavky pro instalaci
Žádné dramatické změny v tomto směru se není třeba obávat. V zásadě zůstalo vše při starém od Windows serveru 2008 a až na kosmetické změny vidíme stejná čísla. Pro pořádek si je ukažme.
- RAM: 512 MB
- Disk: 32 GB (servery s více jak 16GB samozřejmě budou potřebovat i více místa na disku kvůli stránkování, možné hibernaci a soubory výpisu.
- Procesor: 1.4 GHz (64-bit)
- Rozlišení: VGA 800 x 600
Při instalaci se můžete také setkat s případem, kdy vám systém nebude načítat zařízení bez digitálního podpisu jejich ovladačů. Pokud si nejste jisti, jak je na tom vámi instalovaný systém, můžete zakázat vyžadování výhradně podepsaných ovladačů. To se provádí ještě přes samotnou instalací po restartu počítače, klepněte na tlačítko F8, vyberte Rozšířené možnosti spuštění a zakažte Driver Signature Enforcement.
Bezobslužná instalace
Velkým ulehčením pro mnoho správců bude jistě i možnost bezobslužné instalace s pomocí definičního souboru.
Pro začátek je třeba si zkopírovat přímo z vašeho instalačního média Windows 2012 soubor install.wim. Dále také budete potřebovat aplikaci, která vám pomůže definiční .xml soubor vytvořit.Možností je více, nicméně doporučuji použít Windows ADK, který lze s úspěchem využít jak pro Windows 8 tak v našem případě pro Windows Server 2012.
Není třeba celý postup do detailu popisovat, protože je celý poměrně intuitivní a záleží tedy pouze
na vás, které možnosti instalace zvolíte – od výběru lokality až po definici instalačních oddílů na discích nebo zadání licenčního klíče.
Obrázek 1 Možnosti konfigurace bezobslužné instalace
Po dokončení definice získáte soubor autounattend.xml, který přidáte do kořenové složky instalačního média a tím získáte disk, který pro vás i vaši organizaci může představovat významnou úsporu času při instalaci operačního systému.
Server Manager
Server Manager byl kompletně přepracován a je pro mě velmi příjemným překvapením, když nabízí zcela nové uživatelské rozhraní, které je více přehledné, dynamické a nabízí především správu několika serverů najednou.
Tip: Windows Server 2012 Server Manager můžete využít i pro správu serverů se staršími operačními systémy Windows Server 2008 SP2 /2008 R2 SP1. Postup naleznete zde.
Dashboard pro Server Manager se stává centrem administrace vašich serverů. Zajišťuje přehled všech chyb, problémů a upozornění o běžících systémech a nabízí jejich řešení – a to ne pouze pro servery lokální ale i ty ostatní. Události jednotlivých podsystémů je možné filtrovat a filtry si následně ukládat pro budoucí použití.
Obrázek 2 Server Manager Dashboard
Po kliknutí pravým tlačítkem myši na jednotlivé servery je můžete spravovat podle rolí, které jim jsou přiřazeny. Centrálně nyní také můžete spravovat stroje přes instance PowerShellu na jednotlivé servery.
Obrázek 3 Průvodce nové skupiny server
Můžete si vytvářet ucelené logické skupiny serverů dle vašich potřeb a následně je snadno monitorovat, případně na tyto skupiny pouštět z jednoho místa sady příkazů a to jak z grafického rozhraní tak pomocí PowerShellu.
Obrázek 4 Možnosti editace PowerShell skriptů
Velkým pomocníkem administrátorovi bude i zobrazování snadno upravitelných PowerShell příkazů, které byly použity pro konfiguraci, kterou provedl z grafického rozhraní Server Manageru. Díky tomuto zobrazování příkazů, které je podobné přístupu Exchange Management Console 2010, je možné i bez hlubší znalosti skriptování v prostředí PowerShellu, snadno připravit funkční a snadno upravitelné skripty pro správu celé infrastruktury.
Server Core vs. Grafické rozhraní
Windows Server 2012 zcela mění přístup k uživatelskému rozhraní, které jeho administrátorovi nabízí. Zatímco při instalaci Windows 2008 bylo třeba pečlivě dopředu rozmyslet, jestli pro daný server bude dostatečná instalace v Server Core verzi, nyní je grafické rozhraní chápáno jako instalovatelná vlastnost systému a lze ji tak snadno přidat i dodatečně.
Dnes je již možné v zásadě volně přecházet u serveru od minimalistického Server Core rozhraní až po plně grafické prostředí včetně všech animací při instalaci Desktop Experience.
Pro dodatečnou instalaci je třeba vždy pouze odpovídající instalační médium se stejnou edicí Windows Serveru a znalost několika příkazů. Pokud tedy chcete přidat grafické rozhraní například na Windows server 2012 Datacenter, je třeba použít instalační médium s touto verzí (soubor Install.wim).
Obrázek 5 Možnosti grafického rozhraní
Obrázek 6 Příklad instalace plného grafického rozhraní
Na předchozím obrázku je vidět jednoduchost procesu instalace plného grafického rozhraní na server, který byl nainstalovaný jako Core. Operaci musí předcházet ještě připojení Install.wim souboru
přes dism /mount-wim. Je navíc možné ještě parametrem určit, které grafické součásti budou instalovány (server-gui-mgmt-infra, server-gui-shell)
Obrázek 7 Příklad odinstalace grafické nadstavby
Ještě jednodušší je případně opětovná odinstalace grafického rozhraní na serveru.
PowerShell 3.0 a PowerShell ISE
Velký krok dopředu zaznamenalo i skriptovací prostředí PowerShell, které se dočkalo verze 3.0 stejně jako jeho vývojové prostředí PowerShell ISE. Kromě hlubší integrace se samotnými Windows, které je patrné i z předchozí části článku, jsme se dočkali nových cmdletů, rozšíření některých stávajících nebo třeba i zjednodušení syntaxe například při filtrování v rouře. Neměli bychom ani opomenout nové možnosti připojování ke vzdáleným relacím, které v předchozí verzi byly často poměrně krkolomné a ne vždy úplně spolehlivé.
Příklad zjednodušení syntaxe Where-Object ( ? )
Zápis
Where-Object { $_.<název_vlastnosti> }
Může být nahrazen
Where-Object <název_vlastnosti>
Příklad:
# Syntaxe pro PowerShell ver.2
Get-ChildItem | Where-Object {$_.PSIsContainer}
# Nová syntaxe
Get-ChildItem | Where-Object PSIsContainer
Nové operátory
Kromě zjednodušené syntaxe jsme získali i 2 nové operátory –in a –notin, které fungují podobně jako původní –contains a –notcontains, ovšem s opačným způsobem zápisu.
Operátor Význam
-eq Je rovno
-ne Není rovno
-lt Je menší než
-le Je menší nebo rovno
-gt Je větší než
-ge Je větší nebo rovno
-like Je jako (porovnání s nahrazujícími znaky – např. *)
-notlike Není jako
-contains Obsahuje
-notcontains Neobsahuje
-in Je obsažen v
-notin Není obsažen v
Parametr $PSDefaultParameterValues
Pokud vás nebaví stále dokola psát u oblíbeného cmdletu stále stejné parametry s vašimi hodnotami, můžete nyní díky PowerShell 3.0 a proměnné $PSDefaultParameterValues definovat jejich výchozí hodnoty a přestat se zabývat jejich vypisováním. Je potom pouze důležité myslet na tuto skutečnost při přenášení skriptů mezi systémy.
Příklad definice výchozí hodnoty parametru:
$PSDefaultParameterValues = @{'Out-Gridview:Outputmod'='Multi'}
Novinky PowerShell ISE
2 panelové ISE
Ve verzi V2 ISE mělo panely tři – skriptovací panel, příkazový panel a panel výstupní. Příkazy jsme tak psali do panelu příkazového, ale výstup byl zobrazován do panelu dalšího - výstupního. Byla zde možnost toto chování upravit pomocí $PSISE nicméně ve verzi 3, výstupní a příkazový panel byl spojen, takže více připomíná běžný Shell.
Intellisense
Opravdu velice dobře dotažené tab-doplňování, na které jistě mnozí z nás čekali. Pokud začnete psát, ISE rozpozná částečně napsané názvy cmdletů a jejich parametrů a nabízí jejich možné alternativy. Ve chvíli, kdy začnete například psát Get-, PowerShell ISE ihned nabídne soubor možných příkazů začínajících právě Get-.
Obrázek 8 Příklad použití Intellisense v PowerShell ISE
Hodně pro přehlednost delších skriptů udělá i možnost sbalení jednotlivých částí kódu. Lze tak snadno i kontrolovat správnost umístění např. složených závorek.
Definice vzhledu a použití témat
Ačkoli i v předchozích verzích PowerShell ISE bylo možné definovat vzhled jednotlivých prvků v prostředí, postup nebyl úplně uživatelsky příjemný a proto se raději většina uživatelů spokojila s nastavením výchozím. V3 ISE přichází s kompletně novou správou uživatelských témat, které je možné měnit, ukládat a aplikovat podle vkusu a potřeby uživatele.
Obrázek 9 Správa témat ISE
Filtrování příkazů podle modulů
Značného vylepšení doznalo i vyhledávání a filtrování jednotlivých příkazů, které lze nyní filtrovat jak podle jména, tak i podle vybraného modulu.
Obrázek 10 Možnosti procházení PowerShell příkazů
Výčet těchto novinek pro PowerShell 3.0 není samozřejmě kompletní, ale je to spíše nahlédnutí do toho nejdůležitějšího, co se podle mého v nové verzi tohoto Shellu objevilo.
Jan Bartoš – KPCS CZ, s.r.o., bartos@kpcs.cz
Články ze série Microsoft TechNet nevytváří redakce Živě.cz, ale partneři programu Microsoft TechNet. Jsou publikovány v rámci mediálního partnerství Živě.cz a společnosti Microsoft.
